PHOTO DIARY | Sri Lanka den 1.

PHOTO DIARY | Sri Lanka den 1.

18. ledna 2014

Ahoj všichni, tak zdravím, už hezky z postele. Zatím jsem to psala asi akorát na asku, tak abych to vzala od začátku, rozhodli jsme se s taťkou vyrazit na dovolenou a prozkoumat něco úplně nového, Sri Lanku. A už teď můžu říct, že je to vážně skok a budu mít asi hodně co vyprávět :).

Cesta byla dlooouhá, ale stálo to za to. Letěli jsme z Prahy s Emirates a já jsem byla nadšená už jenom z letadla, protože jsem nikdy tak velkým neletěla. Servis byl naprosto parádní, jídlo moc dobré, každý měl vlastní obrazovku s filmy a nakonec to hezky uteklo. Letěli jsme asi 5 hodin do Dubaje, tam měli dvě hodinky na přestup a pak ještě další čtyři do Colomba. Jediná nevýhoda byla, že jsme se moc nevyspali. V Colombu už nás zavalila vlna horka a vlhka a hned jak jsme vyšli z letiště nám každý řidič tuk tuku nabízel své služby. Jejich angličtině nerozumím ani slovo :D. Část pobytu budeme trávit se surf-tripem na jižní části ostrova, kousek od Matary, takže první úkol byl se tam dostat. Místo taxiku jsme zvolili dobrodružnější variantu, vlak, a byl to vážně zážitek.

Hned na letišti jsme se nechali vzít tuk tukem na autobusovou zastávku, odkud měl jet autobus na vlakové nádraží. Ale protože si tu každý jezdí jak chce a asi se i všichni řidiči znají, tuk tuk jen zastavil a už nám někdo nesl krosny do autobusu. Nezbylo nám jen doufat, že jsme se vzájemně pochopili a míříme tam, kam chceme. A bylo tomu tak. Asi po necelé hodině a půl cesty autobusem jsme dojeli na vlakové nádraží, vzdálené 30 km od letiště. Tam nás znovu začali odchytávat řidiči a než jsem si vyfotila budovu, tátu už zastavil místní průvodce a asi půl hoďky nám dával tipy a vyprávěl o tom, jak nám naplánuje cestu. Měl dokonce sešit se zápisky lidí, kteří s ním kdy cestovali, vždy v jejich jazyce, takže i česky jsme si početli :D. Další vlak jel bohužel až za tři hodiny, tak jsme museli čekat. Trochu jsme vypozorovali jak to chodí, že vlaky vůbec nemají dveře a je naprosto normální, že tak pět chlapů vždy jen tak visí ze dveří, jak je plno.. A kdo si chce ulovit místo, musí být vážně rychlý, takže jsem viděla pár lidí, jak do vlaku skáčou oknem :D.

Když přijel náš vlak, snažili jsme se trochu cpát, ale místní už to mají asi jako národní sport, protože nechápu, jak to udělali, ale tak deset lidí mě předběhlo než jsem udělala krok z nástupiště do vlaku. Asi po hodině a půl cesty se uvolnilo místo, a tak jsme se střídali v sezení a po další půl hodině už jsme si sedli oba a mohli spát se kochat přírodou, neuvěřitelným nepořádkem a trochu i stylem života místních. Cesta vlakem trvala asi čtyři hodiny.

Z nádráží k surf housu nás vzal tuk tuk, tyhle autíčka mě prostě fascinují, ale to už bylo jen kousek. No a teď jsme si dali večeři s ostatníma kemperama a jdeme spát. Zítra už snad hurá do oceánu! Dobrou noc!