PHOTO DIARY | Death valley

29. září 2014

Dnešní článek jsem se vám rozhodla napsat trochu jinak než obvykle, kdy ho píšu zpětně na hotelovém pokoji nebo při cestě autem. Tentokrát bych vám chtěla podat "live" report (i když o více jak týden později). Národní parky jsou rozlehlé a američani líní, takže většina Národních parků se projíždí vlastním autem nebo připraveným autobusem. Výhodu to má takovou, źe nemusíte řešit co do batůžku nebo jakou zvolit obuv a navíc si toho prohlédnete opravdu hodně... A můžete průběžně psát do iPadu články! Tak jdeme na to!

9:35 - Odcházíme z hotelu a rveme všechny naše zavazadla do auta. Jsem zvědavá, jak se nám vše vejde do letištního váhového limitu!

11:40 - Zastávka u supermarketu. Hlavními položkami nákupu je karton vody a ovoce a krekry k obědu. Dnes projíždíme dál naší cestou přes Death Valley.

12:41 - Stavíme po cestě kvůli dopravní nehodě před námi. Nevypadá to hezky a dokonce zasahuje vrtulník. Silnice jsou tu uprostřed ničeho, dlouhé, rovné a opravdu zdlouhavé. Jedete po nich bez odbočení třeba dvě hodiny v kuse. Opravdu obdivuju náseho taťku, že ho to nenutí za volantem usínat. Vystřídat ho nemůžeme, v auto půjčovně je další řidič za veliký příplatek, platí se víc i když vám je pod 25 a navíc má jediný mezinárodní řidičák.

13:15 - Jedeme dál směr Death valley... Usínám, pokud se něco stalo, omlouvám se, nevím.

14:00 - Probouzím se, když táta zastavil u slaného jezera. Když vystoupím z auta, vedro mi dá vyloženě facku do obličeje! Dáváme si do navigace adresu dnešního noclehu, abychom aspoň jeli správným směrem. Všude okolo je vyprahlo, prázdno.

14:14 - U cesty míjíme zaparkovanou motorku a široko daleko žádného řidiče. Tohle začíná být strašidelné, já je neviděla, protože jsem spala, ale je takhle osamocená u krajnice prý už třetí. Nejspíš se motorkářům udělá mdlo a nechají se projíždejícími auty odvézt někam do bezpečí. Venku bez klimatizace je opravdu hrozně. Na motorce sem nejezděte a vodu s sebou! (edit: Asi to tu mají motorkáři jako výzvu, v giftshopu jsme pak viděly různé samolepky na motorku s nápisy typu I survived Death Valley)

14:24 - Konečně záchod! Teda - vyhlídka! Slané jezero Badwater v 85.5 metrech pod hladinou moře. Zajímalo by mě, jak je horká voda v jezeře, protože venku je opravdu vedro. Mám pocit, že se mi každou chvílí roztečou moje černé gumové žabky. Přečteme si informační cedule, porozhlédneme se trochu po okolí, vyfotíme se a už jdeme do auta. Celkově jsme se tu ohřáli (a to doslova) sotva deset minut. Jedeme dál!

14:48 - Nikde nic. Představujeme si, jaké by bylo jít tudy pěšky...

15:08 - Projíždíme malou vesničkou nebo spíš jen shlukem pár domečků. Je tu hotýlek s překvapivě plným parkovištěm a benzínka. Benzín tu stojí 5$ (normálné okolo 3$!) za galon (asi 3,8 litrů), připomíná mi to křivky nabídky a poptávky nebo spíš učení o monopolu znaćky... "Tak ten benzín nekupuj, další pumpa je jen 150km tamtím směrem..."

15:18 - banán ke svačině

15:55 - Poslední zastávka v Death Valley je u výjezdu v gift shopu. Milý chlapík si asi moc návštěvníků neužije, protože hned ve dveřích nás zahrne otázkami a povídá a povídá. Dáme si točenou zmrzku a jedeme dál. Čeká nás ještě několikahodinová cesta...

17:00 - K svačině Pita krekry a baby karotky.

Večer už jsme pak dojeli do motýlku, dali si večeři, zpracovávali fotky, videa a články, hledali hotel v San Franciscu a šli spát!