Prosinec bývá pro mě i pro Piera jeden z nejvytíženějších měsíců v roce. Už loni jsme se rozhodli, že po tom největším šrumci zmizíme do tepla. Vyrazili jsme na Kanárské ostrovy hnedka 25. prosince. Letos jsme se vydali ještě dál, ještě dřív a ještě na dýl. Rozhodli jsme se pro Srí Lanku. Hledali jsme destinaci kde bude teplo, bude se tam dát surfovat ale zároveň to bude i místo s krásnou přírodou a zajímavé na procestování. Plusem byla i dobrá dostupnost (2 lety, dohromady za 12 hodin). Já už se tam dlouho chtěla vydat a vyprávění našich kamarádů kteří tam byli nás jen nadchlo a utvrdilo v tom, že to je to místo. 

V dnešním článku vám povím, jak se nám tam líbilo, co všechno jsme navštívili a taky se podělím o praktické informace, které jsme i my před odletem potřebovali najít. Určitě se koukněte i na video, které vám atmosféru tohohle ráje na zemi ještě víc přiblíží. Věřím, že článek i video se budou líbit jak všem, kteří se na Srí Lanku chystají, tak i těm, které jen zajímá poznávat nová místa i když třeba zrovna teď skrze obrazovky počítačů nebo mobilů.




Srí Lanka (česky Šrí Lanka, ale mně to nějak nejde přes pusu tak mi to kdyžtak odpusťte) je ostrovní stát, rozlohou o trochu menší než Česká republika, s dvakrát tak velkým počtem obyvatel. Převládajícím náboženstvím je buddhismus a jazykem sinhálština. Většinou ale není problém domluvit se anglicky. Z naší zkušenosti jsou Srílančani opravdu srdeční a hodní. Jen kvůli turismu už někteří přišli na to, že mohou na turisty zkoušet ceny nejdřív nadhodnocovat. Je proto dobré mít aspoň trochu přehled o tom, co má kolik stát, abyste si mohli domluvit správnou cenu a nenechali se napálit. Ceny totiž často nejsou nikde napsané a dozvíte se jí zkrátka až po domluvě. Platí se srílanskými rupiemi a když jsme tam byli my (prosinec 2018) vycházelo to asi na 8 rupií = 1 česká koruna. Stačí si tedy cenu vydělit osmi a dostanete se na českou hodnotu. Dýška se spíš nedávají, už tak turista většinou dostává o dost vyšší cenu než místňák.

Na Srí Lance je obecně levno. Pokud se teda nenecháte nachytat. Můžete se dobře najíst v rozmezí 15 - 70 korun, a skvostně za 120 korun. Můžete se ubytovat za 300 korun na noc za pokoj a žít si jako králové za 800 korun. Záleží na vás, jaký druh dovolené si vyberete tam strávit. 

K těm naprosto praktickým informacím...
My se rozhodli nenechat se na nic očkovat. Vycházeli jsme ze zkušeností přátel a vlastního rozhodnutí, že když se budeme stravovat a pohybovat v rámci zdravého rozumu, nemělo by nám nic hrozit. Tohle rozhodnutí je ale samozřejmě čistě na vás. Případně si víc informací můžete vyhledat

Jedna nepříjemná věc na Srí Lance je a jsou to komáři. A je jich tam hodně. Dokážu soudit jen podle počtu mých štípanců, protože komáři na Srí Lance vůbec nebyli slyšet a často jste o nich ani nevěděli dokud vás nezačlo svědět tělo. Naivně jsem si myslela, že na místě budou mít ten nejúčinnější repelent. Ukázalo se, že ten nejúčinnější repelent byla moje přítomnost, protože jsem byla ten jediný na koho šli a třeba Piero za celou dobu měl jen pár štípanců :D. Místní Citronella proti komárům mi moc nepomohla a proto bych vám ráda poradila vzít si něco silnějšího z domova. Ideálně hledejte ubytování s moskytiérou a nebo pomůže i zapnout větrák, který je většinou v každém pokoji.


Voda z kohoutku není pitná a dávejte si proto pozor abyste ji nepili. My jsme trochu střelci a zas tak jsme to neřešili - omývali jsme si v ní kartáček na zuby, v restauraci jsme ledu věřili, že je z pitné vody a ovoce jsme taky jedli. Za celou dobu jsme neměli žádné potíže. Snažili jsme se zažít Srí Lanku co nejautentičtěji takže jsme jedli v lokálních restauracích i stáncích na ulici. Ty na první pohled zas tak čistě nevypadají ale vybírali jsme si takové, kde jedli sami místní a kde nám přišlo že je hygiena v pořádku. Často to byly ty nejlepší jídla jaká jsme tam ochutnali. Ve stánku stojí jeden kus jejich svačinek (většinou placky s různými náplněmi - hopper, kottu, samosa a nebo takový smažený pikantní koblížek vadai) 60 rupií (8 korun). Celé jídlo (smažená rýže, nudle nebo kottu - takové nasekané těsto) vás vyjde přibližně od 250 do 400 rupií (30 - 50 Kč) podle toho jestli si dáte jen zeleninové a nebo i masové. V restauracích se pak cena může vyšplhat výš, zvlášť pokud si vyberete nějakou se západní kuchyní. Pořád je to ale maximálně na stejné hodnotě jako u nás.

Počasí se může hodně lišit podle toho kde se zrovna budete nacházet. U oceánu jsme měli permanentních 30 a docela dusno. Přes den se moc nedaly podnikat velké výlety nebo procházky na sluníčku. Oproti tomu když jsme vyjeli cestovat, už u Elly (dole v článku pro vás mám nachystanou i mapu) bylo počasí mnohem příjemnější na bytí. Většinu času jsme pak už byli v kraťasech/sukni a tričku třeba jen s přibalenou mikinou v batohu. Jen ve vyšších místech (Haputale a národní parky a výšlapy) už jsme využili dlouhé nohavice, mikinu a bundu. Já si vzala lehkou šusťákovku aby byla zároveň nepromokavá (i když jsme ani jednou nezmokli). Jen na vrcholu Adamovy hory a během našich cest na skútru před rozbřeskem jsem trochu litovala, že nemám ještě jednu mikinu, jinak to bylo bez problému. Abychom se mohli bez problému dopravovat i na skútru a taky protože jsme prostě chtěli (:D) jsme si sbalili jen do relativně malých batohů, pokud jste to ještě nezaznamenali, koukněte na video.


K cestě potřebujete viza ETA která si můžette zaregistrovat online na tomto webu. Stojí 35 dolarů (asi 800 Kč) na osobu. Zároveň musíte mít v den příjezdu pas platný minimálně dalších 6 měsíců.

Letenky jsou nejspíš to nejdražší, co si budete muset pořídit. Když budete mít štěstí, budete se koukat dostatečně dopředu a nebo to zrovna jinak vychytáte, pořídíte si zpáteční kolem 15 tisíc korun. Za takové peníze jsou teď letenky i na spoj který jsme měli my - dlouhý jen něco přes 12 hodin díky krátkému přestupu, a s jednou z těch lepších společností, Qatar Airways.

Dorazili jsme na letiště v Negombu docela brzy ráno. Věděli jsme, že Kolombo, hlavní město, moc za návštěvu nestojí. Rozhodli jsme se proto celý první den zasvětit cíli dostat se na jih k Surf-tripu. Chytli jsme autobus do Kolomba... nebo spíš on chytl nás! Zkrátka jel po ulici autobus a z jeho dveří pořvával chlápek "Kolombokolombokolombo!". Objel okolí letiště ještě asi čtyřikrát dokud aspoň trochu nenaplnil autobus, pak se vydal na cestu. Později jsme zjistili že to byl asi jeden z "express busů". Byl menší a měl klimatizaci. Za ty si trošku připlatíte, ale je to určitě pohodlnější než obyčejné autobusy. Cesta nás stála 600 rupií (75 Kč) za oba a trvala asi hodinu a půl.

V Kolombu na hlavním nádraží jsme pak přesedli na Highway Express do Matary. Do Matary totiž vede zatím jediná dálnice Srí Lanky. Tohle už byl veliký a pohodlný autobus a za 1200 rupií (150 Kč) nás odvezl do Matary asi za 2 a půl hodiny. S. K. Town, vesnice u surfové pláže, kde Surf-trip pořádá své zájezdy je od Matary vzdálená už jen asi 2 kilometry. Kousek jsme šli pěšky, ale pak nám došlo že už radši budeme u oceánu a chytli jsme si tuk tuk. Ty jsou naprosto všudypřítomné. V podstatě stačí zvednout ruku a nějaký vám ihned přistaví. Když jdete po ulici pěšky, musíte se spíš naučit ignorovat jejich snahu učinit z vás jejich zákazníka. Je to ale super prostředek k rychlé přepravě. Naučili jsme se, že férová cena není vyšší než 100 rupií za kilometr. Je proto dobré mít předem nalezenou cestu na Google mapách a vědět, jak daleko pojedete, ať můžete cenu domluvit. 


Abyste tohle mohli udělat, potřebujete data v telefonu. My si nejdřív pořídili jednu na letišti abychom ji měli už na cestu na jih. Ukázalo se ale, že jsme trochu naletěli na nabídku neomezených dat od firmy Etisalat. Nebyli jsme sice omezeni daty, ale oproti tomu nás docela omezovalo to, že se internet skoro nenačítal. Bezkonkurenčně nejlepší pokrytí měl Dialog a proto když si budete kupovat simkartu, určitě kupte od nich. Za přibližně dvě stovky dostanete simkartu s celkem 14 gb dat. Mají to teda docela nešikovně rozdělené na 7 gb které můžete využívat přes den a 7 gb přes noc. Fungovalo to ale skvěle. K zakoupení simkarty potřebujete pas. Buď si můžete simkartu koupit hned na letišti, ale tam měli trochu dražší nabídku a neprodávali jen datové, nebo pak v obchodech v každém větším městě. 

A byli jsme na místě! V malé vesničce S. K. Town s krásnou a docela opuštěnou pláží. Surf-trip, který už od nás určitě znáte, tam pořádá své surfové zájezdy a taky je schopný vás jen ubytovat, zapůjčit vám surfy a nabídnout vám super zázemí. Zrovna tam dostavěli krásný surf house, kde dělali i výborný kafe a skvělý snídaně, cvičila se jóga a dělalo se třeba i společný grilování. Pro nás to bylo ideální místo na první část naší dovolené. Chodili jsme dvakrát denně surfovat, přes den jsme si četli, jedli, opalovali se a nebo vyrazili po okolí na výlet. Výlety buď měl v nabídce Surf-trip (například prohlídka čajové továrny spojená s ochutnávkou výborných čajů na kterou jsme vyrazili my, a nebo i další jako safari, hadí farma, plavání s želvami a podobně) a nebo jsme si půjčili skútr a vyrazili objevovat sami.


Soustředili jsme se ale hlavně na surfování (to stačilo i co se energie týče) a z toho jsme na Srí Lance byli nadšení. Ze všech destinací, kde jsem se učila surfovat, je tohle rozhodně nejlepší místo pro učení. Vlny jsou vlídný, bezpečný, pravidelný, nejsou tu proudy ani jiné nevyzpytatelné vlivy. A víte co je obrovská výhoda? Nemusíte se navlékat do neoprénu! Oceán byl perfektní i jen na koupání, byl opravdu teplý.

Když kouknete na stránky Surf-tripu, najdete tam termíny surfovým zájezdů na Srí Lanku i teď na únor a březen! Vždycky se taky můžete jen nechat na pár dní ubytovat a surf si vyzkoušet. Můžete kouknout i na jiné destinace, určitě si vzpomenete jak šťastný jsme byly v říjnu na Bali.


Přes Vánoce a Silvestra tam byla docela početná skupina Čechů a super je, že tenhle druh dovolené přiláká vždycky skvělou skupinu lidí. Jsou to vždycky pohodáři, sportovci a často po chvilce rozhovoru i zjistíme, že je zvláštní, že jsme se v Česku předtím nepotkali. Byla to pro nás taková super kombinace toho moct být ve fajn partě lidí, ale díky vlastnímu pokoji mít i soukromí a možnost odpočinout si a být jen spolu.

Po 12 dnech, konečně docela velkých pokrocích na surfu, 2 přečtených knížkách a spoustě štípanců od komárů jsme se rozhodli že je čas vyrazit na cestu. Do odletu zpět jsme měli 14 dní a místa kam vyrazit jsme posbírali od kamarádů z Čech, z průvodce a internetových článků a taky z rad lidí na místě. Hodně se jich totiž na Srí Lanku vrací a nebo si surfování dají jako odměnu za cesty a měli už objevování za sebou.


Hodně lidí volí možnost domluvit se ve více lidech a pronajmout si na cestu auto s řidičem. Je to rozhodně pohodlné, řidič vás vezme kam budete chtít, dělá vám zároveň i průvodce a vy se nemusíte starat o autobusy, vlaky atp. My jsme ale věděli, že chceme mít větší svobodu. Že se chceme jen my dva rozhodovat o tom kam pojedeme, v kolik ten daný den vyjedeme, jestli si uděláme zajížďku a zastávku a jak dlouho nám bude cesta trvat. Chtěli jsme mít možnost zůstat někde kde se nám bude líbit bez toho aby náš řidič čekal venku v autě. Navíc Piero jezdí po Praze na skútru a i já si teď na konci roku pořídila svůj, takže pro nás bylo docela přirozené zařadit se do srílanského provozu na dvou kolech. Ve městech byla doprava docela chaotická, věřím, že hodně turistů to naprosto odradí od toho to vůbec zkoušet. My jsme v tomhle trochu otrkaní a Piero brzy dostával uznalá pokývání od Srílančanů, když spolu s nimi kličkoval mezi tuk tuky. Je pravda, že za celou dobu jsme turistů na skútru viděli opravdu velmi málo.


Ve městě si případně dávejte velký pozor, ale mimo něj je jízda naprosto bezpečná a bez problému. Byli jsme až překvapení jak pěkné a udržované silnice tam mají a většinou byly v podstatě prázdné nebo rozhodně provoz nebyl nijak problémový. Půjčení skútru nás pokaždé vyšlo na 2000 rupií (250 Kč) za den. Benzín stál hodně hodně málo a kilometrů jsme ujeli za celou dobu kolem 500. Skútr jsme si půjčovali vždy od majitele ubytování, jen v Kandy v půjčovně skútrů přidružené k jednomu hotelu. 

Vždy jsme tedy dojeli do nějakého města autobusem nebo vlakem, tam si udělali "základnu", zůstali třeba dvě noci, půjčili si skútr a v dojezdové vzdálenosti až dvou hodin jsme všechno zvládli na skútru. Bylo to naprosto boží. Za celou dobu jsme nezažili žádnou kolizi, ani jsme nikde po silnicích nepotkali žádnou nehodu. Řidiči sice občas jezdí dost rychle, ale vždy vás troubením upozorní na svoji přítomnost a lidé se zkrátka vzájemně respektují a vždycky to nějak vyjde. Musíte jen očekávat všemožné. Třeba obří náklaďák, který bude do zatáčky v kopci předjíždět tuk tuk. True story.


Jediná nevýhoda skútru je zima když jedete tak brzy abyste na místě byli na východ slunce. Pokud to plánujete, vemte si radši teplou mikinu navíc. A rukavice :D. Nebo skončíte jako Piero, který si po cestě do Horton Plains musel vzít na ruce ponožky. Dostal je ode mě jako dárek k Vánocům. Na jedné je napsáno "Take no shit.", na druhé "Give no fucks"...


Vlaky jsou skvělým dopravním prostředkem. Jezdí krásnou přírodou a v případě vyhlášené trasy Ella - Kandy i různými nadmořskými výškami. Vidíte proto z vlaku ty nejkrásnější výhledy a příroda se vám vyloženě mění před očima. Vlak má většinou tři třídy. První, kterou si musíte zarezervovat předem, je dražší ale máte přiřazené konkrétní místo. Druhou, kterou už koupíte na nádraží před příjezdem vlaku. V ní jsou klasické sedačky ale musíte být rychlí abyste si ji zvládli zabrat. Na stropě jsou větráky. Třetí třída nemá větráky a místo sedaček má takové spojené lavice. Pohodlnost sedaček je podobná, ale rozdíl je v tom, že na tyto lavice se Srílančani namáčknout třeba i v pěti lidech. Bývá tu nejvíc narváno. Je to nejlevnější a je tu proto úplně nejvíc místňáků a bývá to docela zážitek. Místní jsou k turistům hrozně uctiví, jsou třeba ochotní uvolnit vám jejich místo nebo se někdy až legračně uskromní abyste si vy mohli odložit své věci. Vůbec se nestydí a prostě s vámi chtějí navázat kontakt. Viděla jsem třeba případ kdy paní poskytla svá místa takovému staršímu páru a pak jim na klín posadila svého syna. Ten koukal :D.

Za vlak neutratíte žádné horentní sumy. Většinou to bylo kolem několik stovek rupií za dlouhou cestu. Jízdní řády na které se dokonce dalo docela dobře spolehnout si můžete vyhledat tady a mapu tras najdete tady.


Vyzkoušeli jsme i autobusy. Ty jsou rozhodně pomalejší, méně pohodlné, často přeplněné a je v nich horko. Zároveň ale najdete autobus úplně kdekoliv jste a (i když za dlouhou dobu), dovezete se nějakou jejich kombinací kamkoliv. Problém je, že není jednoduché určit kde je zastávka a už vůbec nevíte, jaký je jízdní řád. Stačí se ale zeptat nějakých místňáků a nebo najít nějaké větší autobusové nádraží. Když se ptáte o radu, ptejte se ale vždycky klasických "civilistů". Neptejte se tuk tukářů nebo jiných průvodců či prodejců. Budou se vám snažit namluvit řešení, které je nejvýhodnější pro ně - "No sir, there is no bus. Take my tuk tuk!".

Ubytování jsme vždycky hledali ze dne na den, někdy i z hodiny na hodinu. Nejvíc se nám osvědčil Booking na kterém najdete jejich "home stays". Často apartmány provozuje rodina, která buď bydlí ve stejném velkém baráku a nebo vedle. Pokoje jsme si vždycky vybírali tak aby byly hlavně čisté a měly moskytiéru, jinak jsme se rozhodovali podle recenzí. Důležité bylo, když lidé psali, že je majitel milý a nápomocný (= půjčí nám skútr :D). Opravdu se majitelé snažili být co nejvíc pohostinní. Jsou ochotní vás vyzvednout na nádraží, dovézt vás pak na váš další spoj, domluví vám průvodce nebo prohlídku nějakého blízkého místa... Většinou vám v ubytování rádi připraví i snídaně a večeře. Vždycky (opravdu vždycky!) je to jejich rice & curry. Kopa rýže a různé druhy na kari připravené zeleniny či masa. Je to výborný, ale vždy je toho hrozně moc a po pár dnech už vám to začne trochu lézt krkem. Kari dostanete totiž většinou i k snídani. K tomu ale většinou ještě kokosové palačinky a ovoce.  Když takto budete bydlet, určitě taky napiště na Booking upřímné hodnocení. Pomůže to nejen majitelům ale i dalším cestovatelům.

(majitelka našeho nejlepšího ubytování v Dickoya)

Tak... těch úvodních a obecných informací bylo nějak hodně, co? :D Jsou to ale věci na které my sami jsme hledali odpovědi a pomohlo nám, když nám někdo něco vysvětlil nebo když jsme se už sami začali orientovat. Snad díky tomuhle článku budete mít už trochu náskok :).

Teď už se ale pojďme vrhnout na konkrétní místa, která jsme navštívili.


Jedno z nejnavštěvovanějších měst Srí Lanky je rozhodně Ella. Pro spoustu cestovatelů je to začátek jejich cesty. V Elle si můžete vyjít na Little Adam's Peak. Nepleťte si ho s Adam's Peakem, ten je trošku jinde, trošku náročnější a povím vám o něm trošku později. Podobnost tu ale je. I na Malou Adamovu horu vedou schody. Není to ale výšlap nijak náročný a za tu trochu námahy dostanete krásné výhledy. Po výstupu se můžete ještě projít kousek po hřebenu hory a užít si výšku ze které se díváte do údolí.


Kousek odtud se nachází ještě Nine Arch Bridge. Železniční most z dob britské kolonie. Je opravdu krásný a veliký, ale nás trochu zklamal velký počet turistů. Samozřejmě že i my jsme se na něj přišli podívat a byli jsme turisti, není se čemu divit, ale zkrátka davy vám trošku zkazí ten zážitek. 


Proslulá vlaková trasa s nádhernými výhledy začíná v Ella a končí v Kandy. Kvůli obsazenosti vlaku bych vám určitě radila sednout hned na ten ranní. Zároveň i příroda a světlo je v tuhle denní dobu nejkrásnější. Celá trasa vám zabere asi 6 hodin. My si ji ale rozkouskovali, protože vede kolem dalších zajímavostí které jsme chtěli navštívit. Když ve vlaku budete, nebojte se ukořistit místa u otevřených dveří. Můžete tam stát nebo sedět a je to opravdu super zážitek. Nepřišlo mi to nebezpečné, musíte se zkrátka dobře držet. Až ale ucítíte v obličeji vítr, trochu se vám v těle zvedne adrenalin a pak se před vámi otevře výhled do zeleného údolí... věřte mi, ten pocit chcete zažít. 


Relativně nedaleko od Elly (hodinka autem a nebo vlakem) se nachází město Haputale. Je to jedno z vysoko položených měst a je tu i náležitě chladnější počasí. Samotné město nestojí za moc, ale je to nejbližší město pro cestu na Lipton's Seat. To je vyhlídka na vrcholku kopců plných čajových plantáží. Ty tu v 19. století koupil a založil Thomas Lipton, ano, ten Lipton! Zasloužil se o popularizaci čaje v Británii tím, že vynalezl čajové sáčky. Na vrcholku najdete symbolicky i jeho lavičku (od toho název "seat"). Jde totiž o místo ze kterého nejraději pozoroval své plantáže. Po cestě projíždíte vesničkami, potkáváte na stráních sběračky čaje a celé to působí velmi harmonicky. Tady jsme zažili rozhodně jedny z nejkrásnějších výhledů za celou naší cestu. Pod vrcholem zaplatíte vstup 100 rupií (ano, 12 korun) za člověka a za vozidlo. Překvapilo nás ale, že nahoře nebylo vůbec tolik turistů jako na jiných místech. Asi lidi odradí nutnost tuk tuku nebo jiného vozidla které vás nahoru vyveze. Cesta je úzká a jede se na ní pomalu, nám to trvalo asi 45 minut nahoru a stejnou dobu dolů.


Z vlaku jsme pak vystoupili na zastávce Hatton. Je to ta, kterou využijete, když chcete vystoupit na Adamovu horu. To byl i náš plán. Kamarádka, která tam zrovna byla nám doporučila její ubytování ve městě Dickoya, kde jsme měli za celou dobu asi úplně nejpříjemnější ubytování. Celé okolí tohohle městečka bylo prostě malebné. Velká jezera, několik vodopádů... Půjčili jsme si skútr a druhý den brzy ráno vyrazili do hodinu vzdálené vesničky Dalhousie. Tady začíná výšlap na Adam's Peak.


Adamova hora, pro Srílančany Srí Pada, je posvátné místo pro několik náboženství. Buddhisti ho uctívají protože se na něm nachází údajný otisk chodidla Buddhy. Pro křesťany je to zase otisk nohy Adama, protože to prý bylo místo, kde sestoupil na zem po vyhoštění z ráje. Srílančani musí pouť na Adamovu horu podniknout aspoň jednou za život (některé zdroje dokonce říkají jednou za rok). Nemají to jednoduché, je to totiž 5200 schodů a ne všechny jsou zrovna nízké. Několik lidí nás dokonce od výstupu odrazovalo kvůli jeho náročnosti. Potvrdili jsme si, že každý má úplně jiné vnímání navštívených míst a to nejen podle fyzičky ale i nálady, štěstí na počasí nebo toho kolik zrovna na místě potká lidí. Nejlepší je samozřejmě udělat si vlastní názor, ten můj je ale takový, že to za mírnou bolest nohou a námahu stojí. Jasně, zadýcháte se, je to náročné, ale když se na chvíli zastavíte a odpočinete si, můžete zase bez problému jít dál. A věřte mi že zpětně už si nebudete pamatovat bolest na schodech, ale tu nádheru nahoře. Nedoporučila bych to pouze pokud máte nějaké zdravotní potíže nebo kdybyste chtěli jít s malými dětmi.


Měli jsme štěstí na počasí a při východu slunce, na který se na vrchol chodí, jsme měli úplně jasno. Byla to nádhera. Postupně se vám otvírá pohled na údolí, protější hory získávají tvar a začnete vnímat detaily stromů, skal... a pak se otočíte a vidíte, jak hora hází stín úplně rovného trojúhelníku. Její tvar je sice hodně úzký a špičatý, ale ten trojúhelník je až zázračně rovný. Celkem nám výšlap trval něco přes dvě hodinky a ideální stav je dostat se na vrchol tak půl hodinky před rozbřeskem. Máte čas si vrchol prohlédnout a najít si místo na pozorování východu slunce. Lidí bylo nahoře hodně takže bylo trochu těžší najít místo ze kterého byl dobrý výhled. Doporučuje se kvůli davům nechodit tento výšlap o víkendu, to se k spoustě turistů přidají ještě skupiny Srílančanů.


Vylezli jsme si nakonec na takovou nízkou zídku a chvilku tam při čekání na sluníčko mrzli. Během výšlapu se zahřejete ale nahoře už to taková paráda není. Zkuste tam tedy nebýt zas až moc brzy. Cesta dolů je trochu náročná na kolena ale rozhodně budete na sebe pyšní až se po sestupu otočíte a uvidíte tu příkrou horu kterou jste právě zdolali. Budete trochu rádi že jste šli za tmy a neviděli jaký krpál vás vlastně čeká. Tenhle zážitek byl pro nás z celé Srí Lanky asi úplně nejsilnější.


Další trochu mrazivé ráno jsme zažili na Horton Plains. To je národní park ve kterém můžete jako v jednom z mála chodit pěšky, nemusíte jezdit pronajatým jeepem. Opět tady chcete být hned po otevření (v 6:00). Je to poměrně vysoko a nahoře jsme se nestačili divit co to vidíme - namrzlou přírodu! Tam, kde ještě zasvítilo sluníčko byla silná jinovatka. To byla nádherná podívaná. Protože se příroda teprve probouzela, viděli jsme i několik jelenů. Později odpoledne už do parku přicházely hlučné skupinky a zvířata byla fuč.


Hlavní atrakcí parku je vyhlídka World's End. Příkrý sráz s krásným výhledem do údolí, do kterého se ale kolem deváté, desáté ranní navalí mlha. Proto by byla škoda přijít až moc pozdě. Procházka parkem je okruh, který má necelých 10 kilometrů a nám se tam opravdu moc líbilo. Vstupné do parku stojí 3000 rupií (375 Kč) na člověka. Při jízdě do parku potkáte město Nuwara Eliya, které je zajímavé tím, že je zde vidět silný vliv Británie. Je tu trochu odlišná architektura, velké a okázalé domy v britském stylu.



Po cestě zpátky jsme si objeli ještě několik vodopádů u města Dickoya, konkrétně St Clair Falls, Mount Vernon Falls a Devon Falls. Nemůžete až úplně k nim (nebo ne úplně jednoduše) ale vidíte je z cesty. V našem ubytování nám doporučoval i Aberdeen Falls ve kterých se můžete i koupat. Pro nás byly trošku z ruky a už jsme je nestihli.


Pak už jsme nasedli na vlak a pokračovali v cestě do Kandy. To je druhé největší město na Srí Lance. Je to docela vidět na tom, že je tu hustší doprava a je to relativně turistická oblast. Město chrání obří Buddha na kopci, je od něj krásný výhled, určitě se k němu zajeďte podívat. Do areálu chrámu se platí vstupné 500 rupií (62 korun).


Jedním z nejposvátnějších míst na Srí Lance je Chrám Buddhova zubu. Je to opravdu místo, kde se údajně nachází relikvie zubu Buddhy. Celý areál je krásný a stojí za to si ho projít. My tam na radu řidiče tuk tuku vyrazili kolem šesté večer, kdy probíhala modlící ceremonie. V chrámu hráli bubeníci a spousta místních přinášela do chrámu modlitební oběti a přicházela provést modlící rituál. Musím říct, že dav to byl opravdu pořádný a museli jsme pak odejít na vzduch. Zároveň to ale byl opravdu silný zážitek. Dejte si ale pozor na opravdu přísné kontroly oblečení. Musíte mít zakryté nohy a ramena, ale narozdíl od jiných míst vám tady nepůjčí sarong. Ten se vám snaží u vchodu prodat někteří dost pochybní prodejci. Nechtělo se nám si ho kupovat, tak jsme se nakonec s jedním z nich domluvili na zapůjčení. Moc se mi ten přístup vydělávání na půjčeném kusu hadru (nebyla to žádná nádhera) nelíbil, ale pak jsem si uvědomila že jde v přepočtu o pár korun a byla by škoda kvůli tomu nejít do chrámu. Později jsme se ještě dočetli, že byl v roce 1998 na chrám proveden teroristický útok a to skupinou tzv. Tamilských tygrů, kteří se po dobu 26 let (až do roku 2009) snažili bojovat za nezávislý tamilský stát. Tento konflikt si vyžádal desítky tisíc obětí a vlastně až od roku 2009 se situace na Srí Lance stabilizovala a ostrov se stal bezpečným a atraktivním i pro turistický ruch. Možná i z tohoto důvodu byly kolem chrámu docela přísné bezpečnostní opatření.


Užili jsme si i návštěvu botanické zahrady v Kandy. Je to takový rozlehlý park, kde najdete nejrůznější druhy tropických rostlin. Mohli byste se tam procházet třeba hodiny! V jedné části navíc žije populace asi 24 tisíc netopýrů a potkáte tam i rodinku roztomilých opiček.



Místo, kterému jsem se nejdřív trochu bránila, bylo Knuckles Range. Bránila jsem se od chvíle kdy jsem zjistila, že nejčastější zmínka v článcích odtud je o pijavicích! Knuckles Rangle jsou hory, které svůj název získaly díky svému tvaru. Vypadají totiž jako zaťatá pěst (knuckles = klouby). Dočetli jsme se, že se tam dají dělat ty nejkrásnější túry v podstatě bez turistů. Taky jsme si přečetli, že musíte mít průvodce, který vás horami provede. To bylo tak nějak vše co se informací týče. Představovali jsme si to tedy tak, že dojedeme do nejbližšího města (zároveň tras je několik a dá se vycházet z různých míst), tam se po ránu nasnídáme, domluvíme se s nějakým průvodcem (na ostatních místech se lidi většinou předháněli aby vás za nějaký peníz mohli provádět po památce) a vyrazíme. Já ještě dala jako podmínku, že si chci pořídít "anti leech socks" neboli ponožky proti pijavicím. To jsou takové umělohmotné návleky díky kterým se vám pijavice nedostanou k nohám. No.. to bylo docela naivní. Dojeli jsme na místo = k naprosto opuštěné budově turistického centra v Deanstanu. Tam si nás po chvíli všiml jediný zaměstnanec, prodal nám lístky (asi za 1400 rupií, tedy 175 Kč pro oba) a řekl nám že určitě můžeme jít jen tak sami, ale že tu nikde není možnost koupit si ani pití ani jídlo. Ups... My s sebou neměli žádné zásoby a ani jsme nesnídali, takže jsme se ještě otočili a po cestě plné výmolů vyrazili zpátky k poslednímu městu (asi půl hodiny cesty).


Naštěstí jsme po chvíli narazili na obchůdek pána, který sice neuměl anglicky, ale pochopili jsme, že máme zalézt k němu do obchodu. Posadil nás na dvě plastové židličky a rozkázal své ženě aby nám uvařila snídani. To byly placky plněný šíleně pálivou směsí a něco mezi čajem a kafem. Byl strašně rád, že nám u něj chutná a pořád se nás ptal jestli ještě něco nepotřebujeme. Když zaslechl že se bavíme o banánech, hnedka nám na cestu připravil několik kusů a odhadl i že se nám bude hodit voda... no celé to byla tak roztomile rozpačitá situace.

Pak už jsem neměla výmluvu a vyrazili jsme na trasu. Po prvních pár minutách jsem se uklidnila, protože jsem zatím žádnou pijavici nepotkala. "Ti lidi na internetu určitě přeháněli," říkala jsem si, To trvalo ale jenom do té doby, než jsme zašli do lesa. Tam totiž bylo vlhko a tyhle "žížalky" jak jsem je nejdřív špatně identifikovala začly vylejzat úplně odevšad. Byly prostě jen tak na cestě a natahovaly k nám svoje krvelačný tělíčka. Píďalčíma pohybama se vždycky chytly boty a pak se sunuly nahoru k noze. Jak byly přisátý na botě, nešly ani moc dobře sundat. Nakonec jsme si každej nesl svou zbraň - klacík na odstraňování pijavic a šli jsme rychlou chůzí vždycky několik set metrů a pak jsme se zastavili abychom si je sundali z nohou. Nemohli jsme ale stát moc dlouho na jednom místě protože to byla nejlepší příležitost pro ostatní pijavice aby na nás zase nalezly. No řeknu vám že víc motivovaná na rychlou chůzi jsem snad ještě nikdy nebyla.


Na druhou stranu byla procházka ale opravdu nádherná. Příroda v lese byla skoro nedotčená, v podstatě jsme procházeli pralesem, potkávali potůčky a malé vodopády, zatímco se všude valila mlha. Nepotkali jsme za celou dobu jediného turistu (hmm proč asi :D). Byl to rozhodně jedinečnej zážitek a já jsem aspoň ráda že se mi podařilo překonat strach.


Dál jsme se přesunuli autobusem do Dambully. Tady jsme navštívili Jeskynní chrám, což je chrám vybudovaný v pradávných jeskyních a jednotlivé jeskyně tvoří místnosti plné buddhistických soch a maleb. Je to opravdu krásná podívaná a naprosto jedinečné místo. Vstup stojí 1500 rupií (190 korun) za osobu. 


Kousek od Dambully (asi půl hodinky jízdy) se nachází Sigiriya. To je jedna z nejznámějších atrakcí na Srí Lance. Jedná se o 200 metrů vysokou skálu trčící uprostřed jinak nížinné krajiny. Pohled na ní vás najednou opravdu překvapí. Na jejím vrcholu se nachází ruiny paláce a vodních nádrží z 5. století. Jako první přicházíte krásnými zahradami taky s vodními nádržemi, kde jsme dokonce zahlídli i krokodýla.


Potom stoupáte podél skály, kolem brány z kamenných lvích tlap po příkrých schodech až na vrchol. Tam se vám otevře nádherný výhled a taky možnost projít si archeologický areál. Celé je to opravdu zajímavá podívaná a moc se nám to líbilo, jediným mínusem je docela vysoká cena. Vstup stál pro dva 11000 rupií (1375 korun) a to v kontextu jinak levné Srí Lanky člověka už zaskočí. Řekli jsme si ale že za další věci na Srí Lance ušetříme a byla by škoda to vynechat, když už tady jsme. Pokud by vám ale přišlo, že to za ty peníze nestojí, můžete za symbolické vstupné 500 rupií (60 korun) vystoupit na Pidurangala rock hned vedle. Výhodou je rozhodně to, že z této skály máte výhled na Sigiriyu, přijdete ale o historickou část této památky. Ať už se rozhodnete jakkoliv, rozhodně uděláte dobře když dorazíte brzy ráno a nebo později odpoledne. Přes den je tam totiž slušné vedro a hodně lidí.


Dalším významným archeologickým nalezištěm je areál ve městě Polonnaruwa. Je opravdu rozlehlý a proto není ani možné projít ho celý pěšky (ne v rozumném čase). Pustí vás tam se skútrem a nebo si lidi půjčovali kola. Projíždíte a následně procházíte starobylými chrámy, paláci a městskými osídleními. Dýchne na vás minulost a zkrátka věřte že to na vás udělá dojem. Já si představovala jaké to tam asi bylo v době toho největšího rozkvětu. Hlavně je neuvěřitelné v jak dobrém stavu se vše dochovalo. Opět si trochu připlatíte, myslím že cena pro jednoho byla 4400 rupií (550 Kč).


Pak už jsme se přesunuli ještě severněji a to k národnímu parku Wilpattu. Parků kde můžete vyrazit na safari je na Srí Lance několik. Jiné se nachází spíš v jižní části ostrova, kde ale podle různých recenzí najíždí denně desítky jeepů s turisty a když některý z jeepů zahlédne nějaké zvíře, ihned se sjede několik vozů. Mně se tohle nahánění zvířat moc nelíbí a taky jsem si říkala kolik zvířat asi uvidíme, když tam bude projíždět a "rušit" tolik aut. Pro Wilpattu jsme se rozhodli protože kvůli trochu nevýhodné lokaci už není tak turistický. Opravdu jsme během našeho ranního safari potkali jen pár aut a to v podstatě jen na zastávce na toalety a snídani. Během jízdy jsme skoro žádné další nezahlédli.


Oproti tomu jsme ale viděli spoustu srnek, slona, bizony, pávy, orly, varany, krokodýla, lasičky a lišku. Už samotná jízda mě moc bavila, člověk měl oči furt na stopkách a snažil se zahlédnout nějakého tvora. Bohužel jsme neměli štěstí na leoparda, ale moc se nám tam líbilo. Kdybyste přemýšleli do jakého parku se na safari vydat, nám pomohl třeba tento článek.


Pak už jsme sedli na autobus do Kolomba, strávili v něm asi 5 hodin a následně ještě další tři v Highway expressu do Matary, ale úspěšně jsme se vrátili na poslední čtyři dny k oceánu. Nakonec jsme celou cestu zvládli za 10 dní. Ještě je určitě spousta míst, které jsme neviděli, ale upřímně si myslím že to takhle pro nás bylo úplně akorát. Cestování a objevování bylo docela náročné a kdybychom toho měli v plánu vidět ještě víc, asi bychom museli trochu zvolnit a dali bychom si víc prostoru na odpočívání. Myslím ale že jsme takhle zvládli objevit opravdu velkou část ostrova i zažít Srí Lanku mimo konkrétní turistické památky a hlavně si to hrozně užít. To, co vám nedokážu předat, je jakou jsme si užili srandu, překvapující momenty, dobrodružství, i občas trochu napětí (už jste zapomněli na pijavice?).

Pro vaši lepší orientaci a pozdější využití přikládám mapu zmíněných míst. Zelená jsou ty která jsme navštívili, šedá jsme vynechali ale minimálně o jejich návštěvě uvažovali.



To už musíte zažít na vlastní kůži.

Pokud jste opravdu dočetli až sem, napište mi schválně do komentářů že jste to zvládli! Cením si ale i těch čtenářů, kteří si přeskočí jen k pasážím které je zajímají, je to naprosto pochopitelné :D. Pokud jste na Srí Lance byli, určitě přidejte do komentářů i vlastní postřehy nebo tipy a pokud se chystáte, moc si to užijte! Myslím, že se vám tam bude líbit. My si ji prostě zamilovali.




26 komentářů

  1. Nádherný! Mám ráda dlouhý články se spoustou fotek 😊jako bych tam byla😊 kdy zase někam pojedete?

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný dlouhý článek 💕💕 po probuzení takový relax

    OdpovědětVymazat
  3. Po tomto článku o navštívení Srí Lanky dost přemýšlím.�� Určitě ale vynechám Knuckles Range�� Moc krásný článek❤

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný, moc mě tyhle cestovatelský články baví a hned bych někam vyrazila ��

    OdpovědětVymazat
  5. Krásny článok! Srí Lanka je mojim dlhoročným snom. Aspoň touto cestou som mohla vidieť aké nádherne miesta sú tam a ešte viac ma to presvedčilo, že na Srí Lanku v budúcnosti pôjdem! Ďakujem ❤️

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherný článek! Přečetla jsem celý, úplně mě pohltil a ty fotky! <3 Moc děkuju za přiblížení tak krásného místa :)

    OdpovědětVymazat
  7. Pani! To uz je to mesic???? To je neuveritelny! Moc krasny fotky Niky!!!
    Sandra

    OdpovědětVymazat
  8. krásný článek i fotky vypadá to tam kouzelně určitě bych se tam někdy chtěla podívat

    OdpovědětVymazat
  9. Naprosto skvělý a inspirující článek. Opravdu jste toho zažili hodně a viděli jste velkou část Srí Lanky. Stejně jako po zhlédnutí videa z Bali, tak i teď bych se na tohle místo chtěla jednou podívat.

    OdpovědětVymazat
  10. Dokonalý článek, dechberoucí fotografie a skvělý vlog!
    Hned mám náladu na sbalení batohu a cestu za dobrodružstvím!!!
    Děkujeme za veškeré informace a to celé cestovatelstké vcucnutí... jako bychom cestovali s Vámi (zabaleni v kapse, toho vašeho batůžku)! :) :)

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělý článek, u pijavic jsem brečela smíchy, ale hned bych jela! ❤

    OdpovědětVymazat
  12. Nechci, aby to vypadalo jako laciná hejt. Článek je obsahově skvělý a jistě i přínosný, fotky jsou dechberoucí, vlog dokáže díky záběrům z dronu bavit u celou půl hodiny. Ale právě takto skvěle odvedené práci škodí ta řada interpunkčních nepřesností a chyb, které v textu jsou. Chápu, že se to v tak dlouhém článku stane, chyby děláme každý, jen mi to zážitek ze čtení trošku zkazilo, protože se těch špatně umístěných čárek (anebo chybějících) objevuje prostě hodně. Je mi jasné, že vám jde o rychlost, ale korektura by těm textům pomohla k ještě větší profesionalizaci, na které si jinak úspěšně zakládáte :)

    OdpovědětVymazat
  13. Opravdu povedený článek Nikol, musím uznat, že mě vtáhl do té atmosféry a strašně mě to celé bavilo. Ještě plus ty nádherné fotky, klobouk dolů, jste super! ��

    OdpovědětVymazat
  14. Dočetla jsem to celé a nejradši bych se hned sbalila a vyrazila :D Těším se, až se tam někdy snad brzy vypravím :) Jinak skvělý článek a oceňuju i tu jeho praktičnost:)

    OdpovědětVymazat
  15. Dobrý den,je to opravdu krásně napsané a zcela autentické.Shodou okolností jsme byli v úplně stejném termínu na Srí Lance.Byli jsme ubytovaní v Beruwale a vyjížděli jsme na výlety,na téměř stejná místa,ale jezdili jsme autem nebo tuk tukem podle vzdálenosti.Na vlak,autobus a skutr jsme nechtěli.Byla to krásná dovolená a za 2 roky zase na celý prosinec přes Vánoce a Silvestr chceme letět znovu ( s Emirates,byli jsme moc spokojeni a letenku jsme koupili 3/4 roku předem také i s pojištěním za necelých 15 000Kč na osobu :-) ) Mějte se pohodově (y)

    OdpovědětVymazat
  16. Hned, co jsem dokoukala video, tak jsem se šla mrknout na článek, protože naprosto miluju fotky z překrásných míst a je to tam vážně boží, jednou bych se na Srí Lanku chtěla moc podívat. Nejvíc mě asi zaujala procházka nedotčenou přírodou, ale ty pijavice by mě nejspíš dost děsily :D

    OdpovědětVymazat
  17. Wow tohle dát dohromady muselo dát velkou práci. Každopádně článek si ukládám na dobu, kdy se tam konečně dostanu.

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj,
    moc krásný článek(četla jsem ho nadvakrát, aby mi nic neuniklo ��), a ty fotky! Líbí se mi, že jsou tam zahrnuté i praktické tipy.

    OdpovědětVymazat
  19. dočetla moji rodiče tam byli a jeli na slonech

    OdpovědětVymazat
  20. Shlédli jsme jak celé video, tak přečetli celý článek. V březnu vyrážíme také, tak informace zde nám určitě hodně pomohou. Jinak opravdu krááááásně napsané a i sestřihané video

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Nicole! Moc dekuju za krásný článek, jehoz praktické tipy využijeme s manželem už za par dni. Chci se zeptat...registrovali jste drona na CAA, či létali bez specialniho povolení? Předem moc dekuju za odpověď! ����‍♀️��
    Julie Hosova

    OdpovědětVymazat
  22. Ach! Moc ráda takhle "virtuálně" cestuji :) Vůbec jsem netušila, že Srí Lanka je tak nádherná, video i fotky jsem si náramně užila a těším se až zase někam vyrazíte a já se tam budu moci podívat skrze vaše zážitky <3

    OdpovědětVymazat
  23. Musel to být opravdu ráj. Já bych se taky ráda podívala do nějaké exotické země. Mám ale hrozný strach z létání a autem se dá jet maximálně do Chorvatska. Létání mě na jednu stranu láká, tak jsem se rozhodla to začít řešit a objednala jsem se k psychologovi a až mě strachu z létání zbaví, tak navštívím taky nějaký ráj.

    OdpovědětVymazat
  24. Taky jsem byla minulé léto na Srílance a musím říct, že jsem dovolenou pojala docela aktivně. Nakoupila jsem si totiž s přítelem novou outdoor výbavu, takže jsme pořádali hlavně túry v horách a podobné náročné aktivity.

    OdpovědětVymazat