Dnes jsem neuspěla. Padla na hubu, failnula, rupla, dá se tomu říkat různě. A víte co? Cítím se vlastně šťastná. Je to podivnej pocit, ze kterýho jsem se rozhodla se vám vypsat. Možná to bude dávat smysl, třeba se v tom někdo i najde, a možná to taky po dopsání schovám do šuplíku tak, aby to nikdo nikdy nečetl. Ono totiž není jednoduchý sdílet neúspěchy.
Jakmile řeknete "já jsem to nedala", přijde smršť otázek. Cože? To vážně? Jak to? Co se stalo? Děláš si legraci?

Potom přijde na řadu naštvanost a svalování viny. To je debil! No to nemůžu uvěřit, že ti to udělal! K čemu mu to je, že tě takhle trápí! To je stejně jenom zakomplexovanej idiot!

Potom je na řadě lítost. To je mi líto! Tyjo, to mě mrzí! Achjo, to je škoda!

A ono je docela náročný si to urovnat sám v sobě, natož to ještě poslouchat zvenčí.

Co "hroznýho" že se to teda vlastně stalo? Abyste ukončili studium, potřebujete za splněné předměty získat 180 kreditů. Zároveň abyste mohli jít k řádnému termínu státnic, musíte mít ukončené studium ke konci května. Musíte si tedy veškeré předměty ukončit v podstatě během dvou týdnů - hned v závěsu po odevzdání bakalářské práce.
Prakticky to ve světě Nicole vypadá takto: píšete bakalářku, stresujete s tím, protože jste si to nechali na poslední chvíli, potom hned najedete na zkouškové, odevzdáváte práce a učíte se na zkoušky. Ty nejsou extra těžké, až na jeden nepovinný předmět, který jste si vzali právě proto, že je za hodně kreditů, abyste splnili minimálních 180. Píšete první test, zjistíte že i když to fakt umíte, v testu se objevujou otázky na který nejste připraveni, tak se přihlásíte na druhý termín, který je až 1. června, tudíž musíte na studijním oddělení uprosit prodloužení uzavření známek o den. Učíte se, až se vám kouří z hlavy, abyste pak na druhém termínu testu dostali test, který by se dal napsat možná kdybyste měli místo mozku Wikipedii. Výsledek: Nemáte ukončené studium v řádném termínu, máte jen 174 kreditů, takže se nemůžete přihlásit ke státnicím a je vám řečeno, že k nim můžete až za půl rok, v lednu.

Pro někoho zborcenej život, pro někoho prkotina v kontrastu s jinejma starostma. Pro mě to reálně znamená to, že se teď nemusim učit na státnice (jupí), musím ve třetím pokusu zkusit udělat tenhle předmět, nebo případně odstudovat ještě jiný předmět v následujícím semestru tak, abych mohla mít 180 kreditů a ukončit studium. Pak jít v lednu ke státnicím (ajaj) a snad úspěšně dokončit školu. Žádná hrůza. Další realita ale je, že nemůžu pokračovat na magisterský studium, přičemž už jsem na nějaký školy byla přijata, že jsem zbytečně strávila dva měsíce ve stresu kdy jsem psala bakalářku tak, abych ji stihla do letního termínu, a že prostě tuhle jednu starost - státnice - nebudu moct během následujícího půl roku hodit jen tak za hlavu.



A proč tohle vlastně potřebuju napsat? Občas totiž nechápu sama sebe. Je to něco, z čeho bych měla být zdrchaná, naštvaná, smutná, zklamaná a ukřivděná. Jo, asi jsem od každýho trochu, ale můj převažující pocit? Úleva. Ulevilo se mi, že po týdnech v nejistotě nad tímhle předmětem konečně vím, na čem jsem. Ulevilo se mi, že po maratonu psaní a učení a zaobíráním se školou, mám vlastně volno a nemusím se hned vrhat na státnicové otázky, ulevilo se mi, že mám víc času na to uvědomit si, kam chci dál směřovat, a jestli je vlastně škola ta správná a jediná cesta, ulevilo se mi, že jsem zdravá, že můj život je mnohem víc než jen škola a že mám konečně po dvou měsících opět čas odpovědět na e-maily, napsat článek, vyvíjet diář na rok 2018 a věnovat se dalším nápadům na rozvoj A Cup of Style (těšte se). Je to fakt zvláštní a praštěnej pocit, ale mě ten dnešní neúspěch vlastně udělal mnohem šťastnější.

Nevím, jestli pochopíte moje momentální rozpoložení a jestli v něm někdo třeba najde smysl, ale myslím, že já v tom jeden vidím, a ten vám chci z tohohle náhlýho výlevu i vyzdvihnout. Upozorňuju předem, je to klišé.

Všechno zlý, je pro něco dobrý, a hlavně pokud nejde o zdraví, nemá vůbec cenu se tím trápit nebo stresovat. Vždycky je východisko, a většinou to není ani tak o činech, jako o pocitech a nastavení mysli. Já se dnes mohla složit, protože když to řeknu úplně upřímně, jsem zvyklá na to, že se mi z většiny všechno daří. Místo toho jsem se ale sama za sebe rozhodla, vidět v tom to pozitivní a je mi skvěle.

Moc vám proto přeju, aby se vám 1. všechno dařilo, ale 2. aby když už se něco po****, aby vás to nepoložilo. A na závěr? Seznam písniček, který mi dneska zvedly náladu.

Držte se!
PS. Děkuju všem mým blízkým, že mě podporují, pomáhají mi a drží mi palce. A když se nepovede, jsou naštvanější než já sama, a šli by se za mě i prát.

64 komentářů

  1. Pamatuj, že všechno je tak, jak má být. ��

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto chápu tyhle pocity, aspoň už máš bakalářku hotovou :) a budeš mít klid na zbytek :)

    OdpovědětVymazat
  3. Niky,
    bože ani netušíš, jak jsem Ti za tenhle článek vděčná. Včera se mi stala ta stejná věc, nedala jsem zkoušku, i když jsem na ní byla dostatečně připravená, ale zkrátka jsem si přečetla zadání a černo, tma, nic..nedokázala jsem ze sebe nic kloudného dostat a prostě jsem neuspěla. Ale já se na rozdíl od tebe sesypala, protože na to nejsem zvyklá a ani moje okolí. Nevím, jak snášet neúspěch? A možná spíš něž o mě, mi jde o to, co na to řeknou ostatní. Ale věřím, že všechno má svůj důvod a že se to zkrátka tak mělo stát, i když to pochopíme až později. Tobě přeju, ať si uzijes léto naplno a ať to dáš v lednu! Nepochybuji o tom :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tohle je jeden z nejlepších článků ❤️ Tím, jak si na nic nehraje,je spontánní a upřímný. Víc takových,prosím :)

    OdpovědětVymazat
  5. �������� Myslím, že tohle hodně z nás potřebovala slyšet ( přečíst si )

    OdpovědětVymazat
  6. Tohle jsi napsala fakt moc hezky Niki. Jak říkáš, není třeba se pro jeden neúspěch hned hroutit, hlavní je jedině zdraví a že máš kolem sebe lidi, kteří tě podrží a mají tě rádi.

    OdpovědětVymazat
  7. taky jsem delala statnice az v zime na bakalari a ted to tak budu mit zase na magisterskym �� o nic nejde... u nas jsou treba v zime mnohem min nervozni ti profesori a celkove jsou ty statnice takovy uvolnenejsi tim ze chodi min lidi v zime �� a na magistra te vezmou i za rok ��

    OdpovědětVymazat
  8. Niky, děkuji ti za tenhle "výlevný" článek. V poslední době jsem řešila podobnou situaci s prodlužováním (já teda spíš nedala tu bakalářku) a následovaly výčitky svědomí a nejistota z toho, co teď vlastně bude. Ale přesně to, co jsi psala, jsem si taky uvědomila a beru to jako možnost uvědomit si, jestli je to vlastně to, co chci dál dělat a ten čas efektivně využít. Je to jen škola a není třeba se hroutit kvůli pár měsícům, který utečou jako voda :) a všechno zlé je k něčemu dobré.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc hezky si ten pocit vystihla. Mám sice úspěšně po maturitě, (Pro někoho formalitka, pro mě teprve začátek.) ale před ní jsem si říkala, že když neuspěji, tak mi také spadne kamen ze srdce. Budu vědět, že mám další tři měsíce, že se alespoň doučím vše, co bych mohla na VŠ užít a že se poučím a příště začnu dřív. Nejvíc se stejně bojíme samotného momentu zkoušky. (Představa, že sedím 20min a mlčím, mě děsila víc než termín v září.)

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Nikolko,
    úplně mi teď mluvíš z duše! Před týdnem jsem nedala důležitou zkoušku z praxe (taky poslední před státnicema -mmj. mám je 19.6. :-/ takže za pár). Opravný termín byl včera - tam jsem naštěstí uspěla. Ale pocity po té neúspěšné zkoušce byli strašné - klíčový předmět mého oboru, vždy jsem uspěla max na 2 a teď tohle? No, od jiných vyučujících mi bylo řečeno, že kdybych byla zkoušená někým jiným nebyl by problém. Co na to říct? Někdy to prostě není jen o těch vědomostech, ale bohužel i o tom, jak se vyučující vyspí, jaké je počasí nebo skrz to, že se málo vyspali. Je to hrůza, neprofesionální, ale i to se děje :( Takže mě tím zkrátili učení na státnice o týden, teď mi zbývá 18 dní (samozřejmě, že mezitím chodím do práce, atd., atd.,..), zkrátka a jednoduše jen pár chvil na 75 otázek :-/
    Obrovskou podporou je teď rodina. Prostě ten čas, kdy nejméně čekáš, že za Tebou někdo příjde a řekne: "Jde o hovno." "Netrap se tím." "To nevadí." "Času na opravu je dost." "Nestresuj se tím." "Nevadí, že při nejhorším budeš muset prodlužovat, podpoříme tě." Hrozně si těchto slov od nejbližších vážím. Je to snad lepší pocit, než kdybych za tu hloupou zkoušku dostala "A".
    Takže! Jde o hovno, Niki :) Hlavu vzhůru, to nějak dáme! :) Zdenča

    OdpovědětVymazat
  11. Já měla sice víc štěstí a zadařilo se, ale úplně chápu ten pocit úlevy. Ač se nepovažuji přímo za stresaře ze zkoušek a snažím se si neúspěch brát tak, jako že nejde o konec světa, stejně se někde v zadním "šuplíku" v hlavě nachází určité množství nejistoty a stresu. Pak nespím, jsem podrážděná a třeba příděl řízení auta si radši omezuji, s ohledem na ostatní :) Na druhou stranu se dá vzniklý čas využít třeba ke studiu nějakého cizího jazyka/ udělat si kurz první pomoci, který můžeš využít třeba jako vedoucí na táboře/ pracovat pár měsíců v zahraničí. Zažít něco nového :) Přeji dotažení začatého do zdárného konce a těším se na Tvé budoucí články ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Nicole, chápu a děkuji za hezký článek. Moje státnice se také na poslední chvíli posunuly na leden a prožívala jsem vlastně úplně to samé, nejprve mě to naštvalo a mrzelo, že to nebude v srpnu, ale nakonec jsem cítila úlevu, že vlastně teď si můžu vydechnout a najedu na přípravu postupně, s minimálním stresem...
    Přeji Ti, ať se ti daří v tom, co děláš a za sebe vím: až časem se ukáže, proč se to stalo, proč nás to vede jiným směrem.

    Hezký den, Kateřina

    OdpovědětVymazat
  13. Akoby som svoje myšlienky čítala. Pred týždňom sa mi stalo v podstate skoro to isté, akurát nie so skúškou, ale s diplomkou. Posledné dva roky som naraz študovala dve školy, do toho pracovala a proste sa mi stalo to, že tento semester som si musela nakydať ešte aj celkom dosť predmetov, aby som mohla vôbec ísť ku štátniciam a popri tom som musela písať diplomku. A bola som strašne odhodlaná do toho ísť, posledné dni som už mala nervy, stres lebo bolo všetkého strašne veľa a do toho mi vedúca odporučila diplomku odložiť, lebo si myslí, že ju nestíham dopísať. Mne sa v prvej chvíli zrútil svet, mala som sa za neschopáka, ktorý nedokáže za dva roky dokončiť školu, ale čím ďalej som nad tým rozmýšľala, tak prichádzala jednak úľava a jednak také to uvedomenie, že táto situácia proste musela vyústiť do tohto pretože som sa dva roky ani nezastavila a že oveľa horšie by som sa cítila keby teraz tri týždne makám do úmoru a nakoniec by som niečo z toho nedala. A už na druhý deň som bola rada za túto súhru okolností pretože zrazu som mohla spať aj dlhšie ako 4 hodiny, opäť som našla radosť v maličkostiach, mám čas na svojich milovaných a to je najviac. Štátnice môžem kľudne začať riešiť až pak. Veď v januári je vlastne tiež deň :)

    Dominika

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Niky,
    strasne krasne ses s tim poprala a hlavne silne!! Hlavne ti preju pevny nervy s okolim, verim, ze nikdo na tebe nebude koukat skrz prsty, ze se obklopujes skvelyma lidma, ale prece jenom ta litost co z nekterych pocitis obcas taky zaboli, ale z tebe srsi takova pozitivni naladenost, tak s tim pokracuj!! ❤️ Jinak ja osobne si myslim (mozna je to muj obrannej mechanismus, ale funguje :D) ze vsechno, co se ma stat se stane, ze vseho se clovek nejak pouci a proste tak to ma byt, ti nahore to tak zamyslej, takze teto treba za ten ctvrt rok zavede nekam uplne jinam, kam by te to ted nezavedlo.
    Takze Nicole, proste bud stastna a zdrava!!! PS: tvoje klise, ze zdravi tvoje a tvych blizkych je nejdulejzitejsi je opravdu nejdulezitejsi!
    Be happy ❤️

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj Niky :) velké díky za tenhle článek <3 přesně tohle jsem zrovna potřebovala slyšet. Poslední zkouška, bez které nemůžu ke státnicím, mě čeká příští týden takže už jsem z ní pěkně ve stresu a díky tomuhle článku jsem se celkem uklidnila a možná se i dneska vyspim :D Připomínat si, že se svět nezboří kvůli takovýmhle "prkotinám", je důležité a tys mi to právě připomněla v tu nejlepší možnou chvíli. Děkuju. <3

    OdpovědětVymazat
  16. AMEN, AMEN, AMEN!!! Jsem na tom úplně stejně, akorát já mám tedy splněno a uzavřeno. Mě se to nepoštěstilo u oponentky BP a potom co už jsem 3 týdny byla v učícím procesu na první polovinu státnic mi bylo oznámeno, že tam vlastně nejdu. Nebudu tady lhát, že pocit smíření a uklidnění nepředcházela hrozně dlouhá vlna slz, sebelítosti a obviňování jak sebe, tak všech okolo. Užij si ten půl roku navíc, taky si ho užiji a už se moc těším až ti v lednu budu dávat to virtuální srdíčko k fotce s popiskem BC!

    PS: Flaška vína na první večer taky dobrá !

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj Niky,
    rozhodla jsem se ti napsat, protože jsem se tento rok hlásila na stejný obor, který studuješ a moc, moc jsem tam chtěla. Bohužel (kvůli těm hruuzným Scio testům ) to nedopadlo a já to obrečela snad 3krát. Ale pak mi došlo, že o tolik zase nejde, třeba příště.
    Je strašně úža, že se z takových věcí nezblázníš a jsi šťastná. Protože děláš tolik věcí, který jsou mnohem důležitější než státnice, jako třeba tenhle článek. Buď taková dál! ♥

    OdpovědětVymazat
  18. Mám ze dneška bohužel podobný zážitek. Ústní hodně těžká zkouška, kterou jsem neudělala v minulým ročníku takže ji teď musím udělat abych neletěla a dnes jsem šla už na druhý pokus. Uměla jsem to, věřila jsem si. Prošla jsem první částí a šla za další doktorkou na další část a úplně nejhorší otázku jsem si vytáhla. Nedala mi to a já teď mám poslední termín abych nezahodila 5 let na škole jenom tak do luftu. Nikdy jsem na zkoušce zatím nebrečela, ale dneska jsem se rozbrečela už před ní, protože ten pocit, že máš na něco důležitýho už jenom 1 pokus bych nepřála opravdu nikomu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O jednom pokusu něco vyprávěj studentům VŠE!:D

      Vymazat
  19. Boží, boží, boží a upřímnej článek. Nádherně vystihuješ, o čem život vlastně je.

    OdpovědětVymazat
  20. Jeejda, stalo se mi neco podobneho. Potrebovala sem mit zkousky hotove do urciteho data a profesor 1 predmetu bez upozorneni odjel na sluzebni cestu v pulce zkouskoveho a ja tak prisla o moznost statnicovat v radnem terminu. Nejdriv jsem byla nastvana, ale pak jsem si uvedomila, ze ze me spadl vsechen ten stres, ve kterem jsem posledni dobou byla a ulevilo se mi. Najednou jsem se nemusela nervovat a mam na vse plno casu. A rikam si, ze to tak asi melo byt. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mně takhle profesor neplánovaně a bez oznámení odcestoval v půlce zkouškového a pro mě to znamenalo konec studia. Vedení školy uznalo, že to nebyla moje chyba, ale řád chodu školy neumožňoval mi udělit jakoukoli výjimku. Takže pokud to jen posunulo státnice, je to pořád ještě dost v pohodě... :-)

      Vymazat
  21. Jojo,holka zlata,tak to dopadne,kdyz naaahdou nejaky profesor je narocnejsi.Ziju leta a vystudovala jsem v zahranici a kdyz jsem vzdy slysela vypraveni o "narocnosti" studia a zkousek na ceskych VS,bylo mi jasne,ze je tam neco (jako skoro vse v CR) spatne.VS vystuduje kazdy,ktery driv mel sotva na ucnak a pak se spolecnost divi, ze absolventi nic neumi a nikdo je nechce ve slusnych firmach zamestnat a v zahranici jsou neuplatnitelni...jen sebevedomi a barocne pozadavky jim nechybi.
    Preju priste ne vic stesti,ale vice casu na uceni!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vysokou školu opravdu nevystuduje každý a náročnost studia se liší v závislosti na zvoleném oboru. Dle Vašeho příspěvku soudím, že ani Vám to sebevědomí nechybí.

      Vymazat
  22. Nikolko, je super, že k tomu takhle přistupuješ. V lednu už určitě budeš moc jít ke státnicím a vše úspěšně dokonáš.�� Já jsem minulý týden odmaturovala, ale nedostala jsem se na svou vysněnou školu, i když jsem se připravovala, jak jen to šlo. Nevadí. Budu teď dělat ještě jedny přijímačky, a když to neudělám, tak se snažím neházet flintu do žita, nejspíš odjedu do zahraničí a příští rok to zkusím znovu. Přeci nekončí svět.�� Přeji mnoho štěstí do dalšího studia.!! ��

    OdpovědětVymazat
  23. Nikčo, uplně mi připomínáš mě rok zpátky! Měla jsem všechny těžký zkoušky hotové, bakalářka ve stresu dodělaná a zbývala mi jen jedna poslední zkouška, kterou všichni zvládali uplně v pohodě, jenom mě to z nějakého důvodu učitel nechával pořád opakovat. Normálně jsem člověk, který je cílevědomý a bojuje do posledního ale v tu chvíli jsem to nějak vzdala a řekla si, že pujdu za rok a zapíšu si jinou zkoušku. Ten rok mi toho hrozně moc dal, pochopila jsem, kam se chci v budoucnosti směrovat, co chci studovat a jestli vůbec chci. Za ten rok jsem konečně "vyrostla" a vím co chci. Teď studuji magistra a jsem fakt spokojená. :) Držím palce a jsem ráda i za takovýto-ne moc pozitivní článek. ;)

    OdpovědětVymazat
  24. Ahoj Niky, tento pocit jsem bohužel také teď poznala před státnicemi. Bohužel kvůli bakalářce. Psala jsem a psala jsem až mi před termínem odevzdání sdělili, že mi změnili zadání a tak jsem to nestihla :( na státnice mohu jít až v září a bylo mi hrozně. Přišlo mi, že jsem zklamala svou rodinu ale hlavně sebe :( držím Ti palce ať se ti jen daří :)

    OdpovědětVymazat
  25. Takovýhle článek jsem přesně potřebovala... Minulý týden jsem byla na hodně důležité zkoušce z matematiky a přestože jsem si dost věřila, prostě jsem to nedala. Bohužel mám tento předmět zapsaný už podruhé, takže pokud ho tento semestr neudělám, budu muset opakovat ročník. Když jsem po testu zjistila, že nemám dostatečný počet bodů, úplně jsem se z toho sesypala. Jako bych najednou neměla žádnou naději na úspěch, že je to všechno předem prohrané, ať se budu snažit sebevíc... Zkrátka jsem to vzdala. Teď už to nevidím tak černě, mám ještě dva pokusy, tak se to prostě pokusím dát. A i kdyby to nevyšlo, svět se nezhroutí. Zkrátka bych si zopakovala ročník, aspoň bych měla více času dělat to, co mě baví, a třeba si najít i nějakou tu brigádu... Takže děkuji za tak pěkný článek, co mě donutil otevřít oči, a tobě přeju hodně štěstí u státnic (ať už je budeš dělat kdykoliv) a hlavně abys i nadále brala věci s úsměvem (protože s úsměvem jde všechno líp). ;)

    OdpovědětVymazat
  26. Super clanek! :) Muzes zkusit zapsat si i predmet z jine fakulty ;) Ja chodim na farmacku a u nas si nekteri (spis z legrace a taky protoze mame malo volitelnych a hlavne kapacitnich predmetu) zapisuji na FTVS beh kolem Hradcan :D At se ti dari ;)

    OdpovědětVymazat
  27. Super článek :-) Tak trošku jsem se v tom též našla. Nejde sice o vysokou ale maturita je maturita :D Když jsem neudělala zkoušku o 1 bod, tak mi všichni říkaly jaká je to škoda a že je jim to líto. No upřímně mě je to líto taky, ale život jde dál a hold si to v září napíši ještě jednou. Řekla jsem si, že jsou i důležitější věci. Věřím tomu, že se ti podaří prokousat se tou školou. Jsi velmi chytrá a nadaná. Líbí se mi tvé odhodlání a tvůj pozitivismus. Přeji ti hezký den a přeji hodně štěstí :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Je špatné zlepšit si náladu nad neúspěchem někoho jiného?
    Původně jsem nechtěla na článek vůbec reagovat, ale napsala jsi ho tak hezky, že mi to nedá a musím. Svou leností a tak trošku ještě v eufórii z vysokoškolského života v prvním ročníku, jsem raději trávila čas flákáním než učením. Není tedy divu, že jsem dokončila jen pár povinných předmětů, aby mi vyšly kredity pro prostrčení se do dalšího ročníku. Teď ve třeťáku na to krutě doplácím, nesnáším se každou minutu, kterou se učím a doháním ty zkoušky, na které jsem tenkrát nešla. Bakalářku bych musela vyměnit za hodiny, které mám na spaní, není tedy divu, že prodlužuji. Co jsem ale chtěla říct, musím teď udělat zkoušky ze třech předmětů, které mám vlastně na druhý zápis, což znamená neuděláš = letíš. Nervy pochodují až v Himalájích a já už ani nevím, co se učím. Mám už nejspíš mozkovou kapacitu vyčerpanou a víc se tam toho nevejde...
    Moc děkuji za tento článek, hodně mi pomohl si opět ujasnit, že jde vlastně o "my víme co". Strašně Ti závidím ten pocit "cože? já se teď nemusím učit?" a ten čas, během kterého si naplánuješ co bude dál. :) Hned mám lepší náladu, že v tom nejsem sama, když tak čtu komentáře výše.
    Hlavu vzhůru holky, jednou to vyjde! :)

    OdpovědětVymazat
  29. V skratke, ďakujem za tento článok. Mám pred štátnicami a tiež sa bojím najmä sklamanie samej seba. A toho, že si celý čas myslím, veď každý je už bakalár, nie je to nič extra extra,je to len povinná vec na ceste za Ing., v škole sa mi roky v pohode darilo... ale teraz začínam stresovať, že príde to "čo ak..?" Vieš, neúspech s bakalárkou, okno na štátniciach atď.. ten bakalár naozaj nie je až taká malina, to vidím až teraz. A tak teda, vďaka za pripomenutie správneho pohľadu na život.

    OdpovědětVymazat
  30. oh a ešte pekný vkus na hudbu!

    OdpovědětVymazat
  31. tak hlavne, ze jsme videli trilion stories ze Svycarska....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a co?????? Je to snad Nicole vec cemu dala prednost! Ja bych udelala to same, kazde ma jine priority a je na Nicole, aby si to pripadne vycitala, ne na ostatnich.. boze

      Vymazat
    2. Komentář na úrovni, opravdu...

      Vymazat
    3. Jo, to mi určitě nepřidalo, ale spíš z pohledu stresu a času. Jsem přesvědčená, že jsem se naučila fakt poctivě :). Beru to ale tak, že mi příležitosti kolem blogu stojí za neúspěch ve škole, protože škola se dá odložit, zatímco příležitosti jsou teď a už být nemusí :).

      Vymazat
  32. Nečekala jsem tu asi podobný článek, ale číst to pro mně znamenalo se povsnést i na svoje starosti, neúspěchy, no jak se to d vše říct. Já jsme z těch lidí, kteří by to asi takhle hned nedali, byla by spousta emocí, breku, ale nadruhou stranu, není to konec světa, jak píšeš. Být perfektní, je až vyčerpávající (ted nemyslím tvoje státnice a tak :) Přeji ti Niki hodně štěstí v tom, co děláš, co tě baví a děkuju za tento článek. Měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
  33. Nici, strašně moc vás s Luckou obdivuju. Hlavně jsem si vžy říkala, jak to ty holky dělaj? Já když mám zkouškové tak pomale nevylízám z baráku, a holky se věnují blogu atd. a vše vždy zvládnou. To já si s sebou nesu vždy aspoň dva předměty, které nezvládnu. Proto musím říct, že mě tento článek v jistém směru uklidnil. V žádném případě to nemylsím ve zlém, ale spíš že i tak úspěšné holce, může taky někdy něco kiksnout. Ale netušila jsem, že je to až tak vážné, že ti to po**alo státnice, ale jak píšeš, vše zlé je k něčemu dobré. Proto posílám hodně sil a v lednu se to zvládne ;) hlavní je, že mimo školu děláš to co tě baví a aji tě to v jistém ohledu uživý. Díky za tento článek :*

    OdpovědětVymazat
  34. Taky jsem se školou a jejím dokončením dost natrápila. Teď s odstupem času to vidím jako zbytečné, banalitu. Dokud člověk může studovat, prodlužovat, učit se, dělat opravné termíny zkoušek, státnice v druhém termínu - tak je vlastně šťastný člověk. Je to pořád mládí. Relativně žádné starosti. Nic co bys příště nezvládla. Držím palce a i když z vlastní zkušenosti vím, že ti to možná ještě trochu dojde a třeba ti to i bude líto, tak ti přeji aby sis co nejvíc udržela optimismus a nadhled, který cítím z tohoto článku.

    OdpovědětVymazat
  35. O to víc času máš teď na cestování ;) Taky jsem musela bakaláře prodlužovat, nejdřív se mi to jevilo jako strašná tragédie, hrůza, děs, konec světa. Nakonec jsem právě díky té tragédii mohla absolvovat šestiměsíční studijní pobyt na Taiwanu, kterej mi toho dal milionkrát víc než všechny vystudovaný školy. Teď už mám studia za sebou, ale můžu opravdu s klidem říct, že to byl ten nejlepší fail na světě ;) Takže držím pěsti, bude to skvělý, fakt!

    OdpovědětVymazat
  36. Eh, stalo se mi něco podobného, chyběl mi ke státnicím jeden zápočet, který byl povinný, a ani po prodloužení studie se mi nepovedlo přesvědčit, že si ho zasloužím a byl konec. Vztekala jsem se, toho pitomce, co mi ho odmítl dát jsem chtěla přizabít. Ale nakonec...život si našel jinou cestu dostatečně důležitou a přínosnou. Přišla životní láska, potomek a spousta krásných zážitků a cestování. Od té doby vím, že když se něco takhle sesype,není to vůbec žádná tragedie, ale rozšíření obzoru a nové krásné vyhlídky na lepší zítřky. :-)

    OdpovědětVymazat
  37. Jé Nicole, to je skvělej, upřímnej a spontální článek ❤️ Jak moc dobře tohle znám! Ale nakonec se vždycky ukáže, že všechno je tak, jak má být! Drž se a užij si volna a léta 😊😘

    OdpovědětVymazat
  38. Ahojky Niky,

    moc hezké! V pondělí me čekají státnice a prostě katastrofa.. chci už konečně klidný spánek! Vím o čem mluvíš a napsala jsi to moc hezky a pravdivě. Všechno je tak jak má být a aspon vypadneš ze stereotypu s názvem škola a uvidíš, že magisterské ti půjde daleko lépe. Mě přijde, že jsem od bakalářským zkoušek furt unavená, že jsem si jeste neodpočinula a ty dva roky jsem spíš tak přežila než žila. Navíc, nepochop mě špatně, si svým čtenářkám ukazala, že jsi taky jenom člověk. Hodně často když na Vás holky koukám, tak si řeknu: Jak to oni sakra dělají, že stíhají furt všechno a ja se jen učím a nezvládám nic jiného?! :D Vůbec z toho nebud smutná, i tak ses holka šikovná! :)

    OdpovědětVymazat
  39. Já myslím, že důležité je hlavně nenechat se neúspěchem odradit. Důležité je nikdy se nevzdat a když se nepovede plán A, tak mít plán B, C nebo třeba i D :) Já například teď čekám jestli budu přijata na univerzitu v Londýně a občas si dokonce přeju abych neuspěla, jelikož čím déle nad tím přemýšlím, tím déle mám pocit, že můj život by měl vést jinudy :) Takže s chutí do věcí příštích! :)

    OdpovědětVymazat
  40. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  41. Moc hezky napsaný. Nemá cenu se stresovat nečim takovym, když si to prostě můžeš dodělat pozdeji. Něco jinýho by bylo, kdyby člověk něco neudělal a vyhodili ho po 3 letech ze školy, to už neni moc dobrý, ale všechno se dá nějak zvládnout :))

    www.jacobscourt.cz

    OdpovědětVymazat
  42. Úplně ti rozumím. ❤️ Vždycky je nejlepší na neúspěchu hledat něco pozitivního. Jsem, zcela upřímně, moc ráda, že se i po "porážce" nenecháš stáhnout dolů a že se cítíš dobře.

    AESTHETICxKAT

    OdpovědětVymazat
  43. Děkuji velmi za tenhle článek! Myslím, že je velmi důležité mluvit také o neúspěších a nejen o tom, co se nám v životě podařilo. Protože, když se dokážeme oprostit od toho, že jsme něco nezvládli a nedokázali, příště to zvládneme mnohem lépe. Sama jsem byla v maturitním ročníku rozhodnutá, že půjdu na univerzitu do Londýna a byla jsem tam i přijatá, ale nakonec jsem se rozhodla, že zkusím rok tady v Praze a dám si pauzu, abych byla lépe připravená. Učit se v jednom roce na velmi těžkou maturitu, velmi těžké přijímací zkoušky na české univerzity a ještě na univerzity v Anglii je velmi náročné a mně to na konci června sebralo všechnu psychickou i fyzickou energii, takže jsem se rozhodla, že si dám rok odklad a pojedu tam až příští akademický rok. Nejdřív jsem si myslela, že jsem to prostě nedokázala hned a že jsem neuspěla, ale musím říct, že se mi nakonec strašně ulevilo. Být v neustálém stresu není dobré a člověk si potřebuje dát pauzu. Teď toho nelituji a jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.
    Hodně sil do příštích věcí! :)
    www.callientea.tumblr.com/

    OdpovědětVymazat
  44. Vždycky se musím usmát, když se mi stane něco podobného jako teď - jsem v podstatě v ÚPLNĚ stejné situaci jako ty. A narazím na tvůj článek? Je to vážně kouzelný, ale trochu z toho jde husina, protože podobné věci se mi dějí často. Napsala jsi to vážně moc hezky a myslím, že si umím hodně dobře představit jak to teď máš :) Mám to totiž hodně podobně. Státnice jsem nestihla kvůli jedné zkoušce, kterou jsem přetahovala ze zimního semestru a která mi vzala spolu s nemocí asi 2 týdny času. A holt to neklaplo. Ale já se cítím kupodivu lépe, jako by mi spadl kámen ze srdce. Mrzí mě, že nemám hotovo (bohužel ale na státnice půjdu až za rok, lednový termín nemáme), ale na druhou stranu jsem ráda, že nemusím stresovat a vydat ze sebe uplně všechno, protože toho mám po třech letech celkem plný kecky.
    Myslím, že je dobře, že i takovéhle životní události sdílíš/sdílíte, protože někdy je dobré ukázat realitu a ne jen to nejlepší z našich životů :) Díky.

    OdpovědětVymazat
  45. Vazne vazne skvelej clanek, libi se mi strasne, jak jste uprimny a umite ukazat i nejen ty hezky stranky zivota, protoze zivot proste neni jen prochazka ruzovym sadem, ale stejne se snazite to vzdycky videt pozitivne. ;)

    OdpovědětVymazat
  46. Cebe je docela zmrd.

    OdpovědětVymazat
  47. Jsem naprosto ve stejné situaci. Neúspěch, pocity a otázky, lítost ostatních. KVůli termínu zkoušky nejdu ke státnicím ačkoliv nás je hodně, paní profesorka odmítla vypsat další termín do státnic, tak že ahoj v lednu! Každopádně skvělej článek, a je dobrý vědět, že v tom nejsem sama, děkujem :)

    OdpovědětVymazat
  48. No před pár lety se mi stalo něco podobného. Moje vedoucí mi ke konci nechtěla vůbec vzít bakalářku, i když po celou dobu konzultaci byla v pohodě a řekla mi, že prostě nedostuduju i kdybych se na hlavu stavěla. Byla jsme zklamana, ale řekla si, že vsechno zlé je pro něco dobré. Přihlásila jsem se na jinou VS, během toho pracovala, řádně ji dostudovala a dokonce si myslím, že celkem s dobrými známkami. Našli jsme si s přítelem byt, vzali se, máme roční dceru a já teď studuji ještě magisterské, stavíme baráček a jsme spokojeni. Myslím, že kdybych tehdy neodešla z Brna, tak kdo ví, kde bych teď byla �� A hlavně oproti mým spolužákům, kteří se mordovali jenom ve skole, já už sbírala praxi v práci. Škola se dá dostudovat v každém věku �� a hlavně zdraví je důležitější.

    OdpovědětVymazat
  49. Děkuju vám všem za tak krásný komentáře! Čtu je všechny, ale odpovím takto obecně, snad se nebudete zlobit :). Všechno zlý je pro něco dobrý, a věřím, že všechny ty naše neúspěchy přinesou něco pozitivního. Zároveň ale držím palce, aby jich bylo pomálu a všechno se už do budoucna dařilo tak, jak si přejete <3! Jsem ráda, že se článek líbil a že třeba i někomu mohl pomoct :).
    Nicole

    OdpovědětVymazat
  50. Niky, moc děkuji za tento článek. Byl pro mě velkým povzbuzením. Zrovna dnes jsem zjistila, že jsem neudělala jedny přijímačky. Už jsem si tak začínala zvykat, že mi všechno pěkně vychází a pak toto. Není to sice žádná tragédie, mám ještě další přijímačky, ale ten pocit neúspěchu mě trochu zarazil. Jsem ráda, že jsi mi připomněla, že všechno zlé je pro něco dobré, i když nám to třeba zatím nedává smysl.

    OdpovědětVymazat
  51. Nádherný příspěvek! Bála jsem se, že neudělám maturitu z dějepisu, a tak jsem si poslední den před zkouškou řekla: "Co se stane? Tak holt půjdu v září - nebudu první ani poslední! Budu mít více času se na vše naučit." Sice jsem maturitu udělala, ale vážně dost lidí z mého okolí ne. Nedá se to srovnávat se zkouškami na vysoké, ale chápu Tě, a jsem ráda, že to takhle bereš. Držím Ti palce. S láskou, Míša.
    Mr. Kev

    OdpovědětVymazat
  52. Niky, ja myslím, že je super, že to takhle bereš. A hlavně tím namotivuješ spoustu čtenářek :-). Neber to zle, ale konečně se ti něco nepovedlo:-). Jsi obyčejná, normální holka s neúspěchem. Když totiž čtu občas různé blogy, mám pocit, že všechny blogerky jsou něco jako bohyně - hezké, chytré, vtipné, bohaté, zvladají tisíc věcí najednou a nikdy nic nepokazej. Mladé holky pak můžou mít depky, že by měly být taky takové..takže u mě si tímto článkem získala děsné sympatie a myslím, že i čtenářky ocení tvojí uprímnost a to, že jsi vlastně uplně normální holka :-) měj se fajn, Zuzka.

    OdpovědětVymazat
  53. Víš co? Podle mě jsi to vyhrála. Máš o půl roku času víc, budeš se moc déle a víc v klidu připravovat na státnice, budeš mít zkušenosti spolužáků, kteří k nim půjdou už teď a hlavně, budeš mít klid. Já jsem učení na státnice musela vměstnat do dvou týdnů a skoro mi z toho ruplo v kouli. Doteď slýchám přítele, jak o tom vypráví jako o "tom období", kdy jsem chodila na procházku se psem bez psa.
    Prostě se stalo a věřím, že ty se z toho nesložíš. :) Přeji hodně úspěchů, nejen studijních a hodně štěstí i v osobním životě.
    PS: Je svým způsobem fajn poznat, že i celebrita, jako jsi ty, má opravdové problémy a normální život. ;-)

    OdpovědětVymazat
  54. Kamarádka zase nestihla napsat bakalářku, bude to tedy dělat až v září a víš co? Je taky šťastná a já to chápu:). Takže tebe taky. Užívej si, buď v klidu a vše se povede:)!

    OdpovědětVymazat
  55. O tomto by som vedela rozprávať, obdivujem, že si o tom dokázala napísať na blog a zdieľať to s verejnosťou! :) .. k niektorým si takto ešte bližšie :)

    Desire fashion blog

    OdpovědětVymazat
  56. Moc pěkně napsaný článek, dovede hodně povzbudit ostatní, i když já mám zkoušky na VŠ docela dlouho za sebou, musím napsat, že to byla občas "fuška", ale skutečně šlo v podstatě o h...o, když teď vidím "reálný" život. Bereš to s nadhledem a to je jen dobře!

    OdpovědětVymazat
  57. Ahoj, tenhle článek jsem přeskočila, protože v té době, kdy vyšel mi nic neříkal. Ale teď, kdy jsem sžíraná podobným neúspěchem, mi přišel vchod. Dneska jsem neudělala zkoušku z anatomie, poslední zkouška a mohla jsem mít 3 měsíce prázdnin. Už měsíc ležím v knížkách a jsem vyčerpaná, chtěla jsem prostě volno. Ale o to volno zas až tak nejde, spíš o to, jak sebe samu vnímám já a jak mě vnímá okolí. Všichni nekompromisně věřili, že to dám. Já taky věřila. Nejsem na neúspěch zvyklá a špatně to nesu. A teď když to přišlo, mě to srazilo jako lavina, život jakoby skončil. Co budu dělat.. Jak řekla moje mamka, jestli jsi chtěla 3 měsíce prázdnin, neměla jsi jít na medicínu.
    A co vlastně tohle moje plácání znamená? Jen, že děkuji za to, že se svěříš se svým neúspěchem a já vím, že v tom nejsem sama. Najednou ta lavina, co mě dusila roztála a já vidím odpočinek a druhý termín, kde všem vytřu zrak!

    OdpovědětVymazat