Tak tenhle článek mi dal fakt zabrat. A ano, to zatím píšu teprve druhou větu. Mám ho totiž v záložkách prohlížeče otevřený již několik dní a už jsem se nad ním jeden večer málem rozbrečela. Tak nějak jsem neměla žádnou inspiraci k tomu ho sepsat. Téma, které jsem chtěla zařadit mi najednou nepřipadalo aktuální, a každé jiné mi prostě nějak nedávalo smysl. Do toho jsem se tak trošku zamotala do pocitu, že nestíhám. Nestíhám jiné úkoly, nestíhám jiné akce, nestíhám vyřídit důležité věci, a důsledkem bylo, že jsem nejen opravdu nestíhala vůbec nic, ale hlavně jsem nestíhala ani nalézt nějakou kreativitu a motivaci.

Zároveň nemám ráda tlačení na pilu, a raději článek nevydám, než abych s ním nebyla spokojená. Je to jedno z pravidel, které jsme si s Luckou nastavily a dodržujeme ho. Tak teď vlastně vzniká článek o tom, jak tenhle článek skoro ani nevzniknul. A co už, je to zkrátka myšlenka, která mě konečně chytla dnes po cestě domů a už jsem se nemohla dočkat, až zasednu k počítači, pustím si hudbu, a začnu tyhle řádky psát. 

To je přesně ten náboj inspirace, který jsem se těch pár dní tak zběsile snažila vykoukat z monitoru a klávesnice.


Posledních pár měsíců je to se mnou v tomhle ohledu trochu jako na houpačce. Někdy jsem úplně nabitá energií, nápadama a srším motivací k tomu je všechny realizovat. Jiné dny pak ale zkroušeně sedím doma v křesle, a vnitřně si nadávám, že mi to nejde.

Co k těm negativním myšlenkám vede? Možností je mnoho a většinou se propojí rovnou víc věcí. Aktuálně to třeba bylo to, že mi nechtěla odeznít šíleně otravná bolest hlavy, s tím se spojilo to, že jsem se necítila dobře ve vlastní kůži a nebyla jsem moc produktivní, což mi taky trochu snižovalo sebevědomí.

Co mi náladu a motivaci vrátilo? Udělalo se mi trochu líp, a dala jsem několik věcí do pohybu. Úkoly, které mi delší dobu strašily na to-do listu jsem si mohla konečně škrtnout, pár věcí se krásně vyvedlo a posunulo správným směrem, a navíc jsem se potkala s novými a energií nabíjejícími lidmi. Jedna z úplně nejdůležitějších věcí je ale podpora vaší blízké osoby nebo lidí kolem vás. Když vás vyslechnou, obejmou, podrží, uchlácholí, popostrčí, rozesmějí, nebo s vámi třeba sdílí radost. Každá tahle věc je tak neskutečně důležitá, a je potřeba si ji pořádně vážit. Tak na to nezpomínejte.


Co tedy z tohohle prokletého a zajisté dost podivného článku plyne? Starejte se o svoji fyzickou i psychickou pohodu, protože bez ní se rozhodně nikam nepohnete. Važte si těch, kterým na této vaší pohodě záleží a oplaťte jim to. Když to nejde, nenuťte se do toho za každou cenu.

Co vy? Zažíváte někdy podobné situace? Co vám pomáhá je překonat?
Kabát - F&F
Sukně - H&M
Boty - Vagabond
Kabelka - Building Block

22 komentářů

  1. Jsem rada, ze ti zase lip! <3 Nekdy mame proste takovy casy a to je naprosto normalni, i kdyz ja kdyz jsem v nejvetsim stresu, tak mam nejvic napadu a pocit, ze toho musim stihat jeste vic.
    Sandra

    OdpovědětVymazat
  2. Čtu Váš blog moc ráda a zvlášť ráda tyhlety deep články. Přijdu si pak trochu míň neschopně a neproduktivně a vždy mě popostrčí. Každý den není posvícení, ale přesně tak, podpora blízkých lidí a čas s nimi strávený vždy zvednou náladu. 😊
    Staywithkaterina.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. To si pis, ze takove chvilky mame :) jsme prece lidi. Ja aktualne pisu bakalarku a obcas to taky trosicku pokulhava, potom si ale zajdu zabehat, na prochazku, proste si vyvetrat hlavu a hned je ten svet hezci :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já mam tyhle články, které člověka jen tak napadnou a se svěří se svými pocity, hrozně ráda :) Obzvláště od vás, jelikož to doopravdy umíte podat.
    Sama jsem docela salámistka, takže upřímně už tolik věcí neřeším jako jsem řešila, když jsem byla mladší. A pravda je, že jsem se naučila od vás raději postovat méně a kvalitněji, než víc článků za nic.
    Ejnets on the road

    OdpovědětVymazat
  5. Cítím se úplně stejně a jsem ráda, že v tom nejsem sama. Na krku maturita a učitelé zadávají další a další úkoly, které se nedají stíhat a jsem naprosto paralyzovaná tím, že nestíhám nic a nevím, co dřív. S vaším článkem na blog to nakonec dopadlo krásně, tak doufám, že také znovu naleznu kreativitu a odškrtnu si pár věcí ze seznamu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Cítím se úplně stejně a jsem ráda, že v tom nejsem sama. Na krku maturita a učitelé zadávají další a další úkoly, které se nedají stíhat a jsem naprosto paralyzovaná tím, že nestíhám nic a nevím, co dřív. S vaším článkem na blog to nakonec dopadlo krásně, tak doufám, že také znovu naleznu kreativitu a odškrtnu si pár věcí ze seznamu :)

    OdpovědětVymazat
  7. Občas mám takové dny a chvíle také, sedím nad článkem třeba hodinu a pořád z toho nevychází nic kloudného - to pak člověka strašně demotivuje. Tak hlavně, ať se co nejdřív cítíš skvěle :) Jinak se mi moc líbí tvůj kabát :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Nikčo, při čtení tvého článku mi přišlo, jako bych ho psala já sama. Poslední dobou je toho na mě moc, jsem z toho smutná, zoufalá a tak strašně chci něco udělat, ale ani nevím co první, takže nakonec z toho, co jsem si naplanovala, stihnu jen velmi málo. Máš naprostou pravdu v tom, že jediné, co nás drží jsou lidé, které máme rádi. Kolikrát chci něco vzdát a jsou to právě mí rodiče, sestra, kamarádky, které mi opět vrátí motivaci a sílu se tím obdobím prokousat, zatnout zuby a pokračovat. Vůbec si nedokážu a ani nechci představovat, že bych je neměla. Jak pises, ze te bolela hlava a nic jsi nemohla delat, já to mám právě naopak. Už druhý den ležím s nachlazenim v posteli, ale snažím se pilně pracovat. Snažím se vytesnit z hlavy nervy z toho, že práce je hodně a času málo a soustředím se jen na to, co právě dělám (momentálně psaní seminární práce). Měj se moc hezky a ať se ti daří! :) Klárka

    OdpovědětVymazat
  9. Niky myslím, že všichni tyhle pocity chápeme. Nejhorší je, když stojíš na místě a točíš se v kruhu a ne a ne z něj vyjít - a že jsem dovolila, aby se to nějakou dobu dělo. :) Ale pak je důležitý přestat se točit a začít zase žít. A teď už bude určo jenom líp, začíná jaro a sluníčko tu dobrou náladu podpoří. :)
    Sweet Life with Lena

    OdpovědětVymazat
  10. podle mě takové dny občas zažívá prostě každý...někdy je dobře, jindy je pak špatně, člověk má pocit, že nestíhá a už se to jen veze...já mám to samé teď se školou :D ale vždycky si říkám, že stačí vydržet a bude zase líp! :) ten kabát ti moc sluší! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Článek je náhodou docela dost aktuální - myslím si, že se vždycky najde někdo, kdo to má zrovna podobně. A popravdě se mi teď taky tak nějak hodil. Já vždycky, když poznám, že něco nehraje - jsem smutná, nic se mi nedaří, nestíhám, nejsem motivovaná - tak se sebou musím sedět tak dlouho, dokud nevymyslím, proč se to děje. Abych pak mohla problém vyřešit a posunout se dál. Musím k sobě pak být opravdu upřímná, ale většinou mi to pomůže. :)
    Kout světa

    OdpovědětVymazat
  12. Promiň, ale tohle je článek totálně o ničem..článek o tom, jak nevíš o čem napsat článek? Asi něco jako vlog Mám doma kočku...občas mi přijde, že píšete/točíte, jen aby něco bylo, však oni vam fanoušsci sežerou všechno.. Už mě vůbec neinspirujete, nepřinášíte něco novýho,, zajímavýho..trochu by se to chtělo zamyslet nad zajímavějším obsahem..

    OdpovědětVymazat
  13. Já teda nesoulasím z anonymem výše. Ten význam článku mi pčijde zásadní, a podobným si procházíme každý, někomu to jde líp, někomu hůř. Já jsme toto měla při psaní bakalářky. Pomáhá mi se od toho odprostit, sportem, pomocí podpory lidí kolem mě, časem pro sebe, pak to jde všechno líp :)

    OdpovědětVymazat
  14. Ahojky Nikčo, tak stejně jako ty se teď cítím já. Právě mně doznívá opravdu nepříjemná chřipka, ráno jsem se probudila s "krásným" oparem na tváři - to vždy potěší :-) A protože jsem účetní, tak teď mám právě období v roce, že mám pocit, že opravdu nic nestíhám :-) Tak jsem si říkala, že si podle Vás sednu a napíšu do deníčku co mě čeká a nemine a budu si věci odškrtávat a aspoň bude vidět, jak mizí všechny úkoly co mě čekají. A k tomu mám tu úžasnou rodinku, která mi teď opravdu pomáhá, jinak by naše domácnost vypadala za chvíli jak po atomovce :-) Mám Váš blog i Vaše videa moc ráda a jsou velmi motivující. Takže ať je Ti už dobře, máš plno energie a budu se těšit na další články. Mějte se krásně holky

    OdpovědětVymazat
  15. Super vnitřní článek o tom jak to prostě je.
    Tohle je skvělý... do ničeho se nenutit a prostě psát.:)
    Holky, kdy zase někam vyrážíte cestovat?

    OdpovědětVymazat
  16. Ani si nevieš predstaviť ako ti rozumiem. Sú dni kedy behám hore dolu a popri tých všetkých povinnostiach by som stihla zájsť ešte na kávu do Bratislavy. No inokedy mám pocit, že naozaj nevládzem, nič sa mi nechce a všetko si vyčítam... (napr. že nič nestíham, že som nevydala žiaden článok a podobne)
    Niekedy mi pomôže, keď si všetko spíšem na papier. Povinnosti, myšlienky a veci v ktorých som fakt dobrá. Alebo keď sa vyberiem von na prechádzku. Moja nálada sa hneď zlepší a cítim sa oveľa lepšie :)
    WITHGREYWOLF

    OdpovědětVymazat
  17. takéto pocity veľmi dobre poznám, hoci u mňa prichádzajú na jeseň/ v zime, keď to vonku vyzerá šedo a deprimujúco a presne tak sa vtedy väčšinou cítim aj ja sama... na jar to ale nejde, lebo je to moje najobľúbenejšie ročné obdobie, tak som celá entuziastická :) inak aj ja milujem ten pocit, keď si odškrtnem tie najťažšie veci - hneď sa mi ľahšie dýcha :) skvelý outfit aj fotky!

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  18. Niky, poslední týden(nebo spíš týdny..) jsem se cítila úúúúplně stejně! Bez motivace a inspirace. Necítila jsem žádnou motivaci k tomu blogovat ani k tomu se počádně učit. Měla jsem pocit, že den ode dne jen přežívám a vůbec nic mě nebavilo. Tohle hrozně změnil váš včerejší workshop, kterej mě zase totálně nakopl a ukázal mi, že tomá všechno smysl! <3

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj Niki,
    doporučuju si přečíst knížku od Mirandy Grey - Cyklická žena. Tahle knížka mi otevřela oči a už se podle ní pár let tak nějak řídim...je to o tom, že každá máme svý čtyři fáze v cyklu, kdy je uplně normální, že nemáme dost energie na to či ono a pak jsou zase fáze, kdy máme motivaci, sršíme nápady, jsme kreativní...zkrátka je to uplně normální u každý ženy a pořád dokola se to opakuje, takže si potom můžeš i plánovat co a kdy bude vhodný udělat...mně to moc pomohlo v tom, že už se netrápím tím, že jednu dobu mi fakt něco nejde a radši to odložím na fázi, kdy prostě vím, že mi to půjde líp. Tuhle knížku by si měla přečíst každá!
    Jinak jste moc fajn holky, ráda si čtu váš blog ;)

    OdpovědětVymazat
  20. Thanks for the blog filled with so many information

    OdpovědětVymazat