Minule jsem skončila v Elle, kde jsme byli dva dny a užili jsme si krásné procházky, moc dobré jídlo a trochu odpočinku. No a dneska vám budu vyprávět o našich dalších dvou dnech, které jsme strávili kousek od Hattonu, ve městě Dickoya. Tam jsme vyrazili hlavně proto, abychom vyšplhali nahoru na Adamovu horu, ale nakonec máme i spoustu dalších skvělých zážitků.

Den předtím, než jsme z Elly cestovali dál, jsme si radši šli koupit lístek na vlak a dobře jsme udělali. Pokud je to ve vašich silách, určitě doporučuju lístky kupovat s předstihem. My jsme si chtěli koupit lístky do druhé třídy, jak nám doporučovala většina lidí, ale už byly vyprodané. Tak jsme si koupili místenky do třetí třídy. Pán na nádraží nebyl moc ochotný nám cokoli vysvětlovat, jen po nás hodil papír na vyplnění a odkázal nás k téhle tabulce nalepené na okně. Bylo potřeba vyplnit základní údaje o nás (včetně čísla pasu) a o vlaku, kterým jsme chtěli jet. My jsme jeli tím v 8:03 z Elly do Hattonu.


Nádraží naštěstí nebylo velké a vlaků tam nejezdilo tolik, abychom nastoupili do špatného. Takže to nás docela uklidnilo.


Hned jak jsme nastoupili, tak jsme byli příjemně překvapeni, jak to vypadalo ve třetí třídě. Možná jsme měli jen štěstí a takhle to nevypadá ve všech třetích třídách, ale i další cestu jsme si potom koupili zase do třetí třídy a vypadalo to podobně. Takže za nás klidně doporučujeme i třetí třídu!


Vlak jel pomalu, hoooodně pomalu. Nejrychleji myslím asi 33 km/h. O to příjemnější ale bylo koukat z okýnka na ty krásný výhledy a užívat si přírodu.


Na nádraží v Hattonu jsme si hned koupili lístky na vlak o dva dny později a venku na nás čekal řidič tuk tuku z našeho ubytování.

Když jdete na Adamovu horu, je nejlepší ubytovat se přímo ve vesnici Dalhousie, odkud se vychází. My jsme ale měli od Niky s Pierem tip na ubytování Princess of Dickoya, které je od Dalhousie tak 45 minut cesty autem/tuk tukem. 

Majitele jsme o odvoz z nádraží poprosili prostřednictvím Whats appu, přes telefon, který byl uvedený v potvrzení o rezervaci ubytování. Vše bylo bez problémů a ještě nám tuhle cestu ani neúčtovali navíc.


Měli jsme hezkej pokojíček s vlastní koupelnou, větrákem a terasou.


Hned po příjezdu jsme dostali "welcome tea" - čaj, vodu, banány a sušenky a hned jsme pochopili, proč se tam Nikče s Pierem tak líbilo. Majitelé byli naprosto zlatí. Hned nám říkali, jaké jsou možnosti výletů po okolí, co vše nám můžou zařídit a půjčit a neustále se usmívali.


Malá veverka byla náš největší kámoš a vždycky nám dělala společnost, když jsme seděli na terase.


Odpoledne jsme se ještě přidali ke skupince Čechů, které jsme potkali na ubytování a jeli jsme se podívat na nedaleké vodopády Aberdeen Falls. Nejlepší bylo to, že se pod nimi dalo plavat, takže jsme si nechali pěkně namasírovat hlavu a ramena padající vodou.


Momentka u večeře od pana majitele :D.


Lepší rice & curry jsme rozhodně nejedli a už jenom kvůli jídlu stojí za to ubytovat se právě tady!!! Mňam!


Po večeři jsme šli hned spát a v 1:30 ráno nás vyzvedl řidič a dovezl nás do Dalhousie, odkud nás čekal výšlap na Adamovu horu. Ta je považována za posvátnou horu, jelikož je nedaleko vrcholu prohlubeň ve skále, která připomíná nohu. Náboženství (křesťané, muslimové, budhisti i hinduisti) věří, že právě tam sestoupil bůh na zem a zanechal tam otisk.

Pro Srilančany je hora poutním místem, kam by se měli alespoň jednou v životě podívat a je naprosto neuvěřitelný sledovat, jak tam jdou babičky o holi, úplně bez bot...


Většinou se tam chodí na východ slunce, což je opravdu krásný zážitek. S východem slunce na vrcholu probíhá i modlitba a o to hezčí to má všechno atmosféru.

Cesta je dlouhá, myslím, že je to přes 5000 schodů, ale alespoň je hezky upravená a schody jsou sice každý trochu jinak vysoký, ale jsou vybetonované.

Nevím, jak dobře je to na fotce vidět, ale to světýlko je vrchol.


My jsme vyšli kolem 2:30 a po páté hodině jsme byli na vrcholu. Šli jsme docela pomalu, protože jsme věděli, že máme čas a nechtěli jsme se úplně odrovnat. Po cestě je spousta malých stánků s jídlem a pitím, takže není potřeba s sebou nic tahat a vše si můžete po cestě koupit.


Určitě ale doporučuju vzít si něco teplého na sebe, alespoň třeba bundu a čepici. My jsme na vrcholu čekali necelou hodinku na východ slunce a bez toho bychom dost promrzli.


Hora má ještě jednu zajímavost a to to, že její stín je ve tvaru trojúhelníku. Přitom hora úplně "rovné stěny" nemá. My jsme viděli alespoň jeho špičku, protože už nám začínala být trochu zima a nechtělo se nám dlouho čekat, než se stín posune.


Cesta dolů už byla rychlá a trvala tak hodinku a půl. Užívali jsme si sluníčko a krásné výhledy!


Dole ve vesnici na nás čekal náš řidič a zpátky na ubytování jsme přijeli asi kolem půl desáté. Dostali jsme úplně obří a zase naprosto výbornou snídani.


Odpoledne už jsme měli pohodovější. Chvilku jsme odpočívali, a pak jsme se jen prošli po okolních čajových plantážích. Trošku nás mrzelo, že zrovna, když jsme byli u plantáží, byl nějaký státní svátek a nepracovalo se. Neviděli jsme tak trhačky čaje v akci :D. Tak snad příště.


No a další den už jsme vyrazili vlakem do Kandy. O tom vám povím zase příště, v posledním článku ze Sri Lanky.

Teď by mě ještě zajímalo, jestli jste někdo byl na Adamově hoře a jaký z toho máte zážitek? Přišlo vám to náročný? Já jsem tam byla už dvakrát a šla bych tam klidně znovu, jak se mi tam líbí.

4 komentáře

  1. To je prostě dokonalost sama o sobě. Srí Lanka je opravdu hodně krásná snad se tam jednou dostanu ♥
    READING WITH LUCY

    OdpovědětSmazat
  2. To musel být nezapomenutelný zážitek! :)

    OdpovědětSmazat
  3. Nikdy jsem tam nebyla, ale vypadá to nádherně a určitě bych se tam vypravila, kdybych se dostala na Srí Lanku! ♥

    Little Dreamer

    OdpovědětSmazat