Je to necelý půl rok, co jsem si na sjezdovce zranila koleno. Rozhodla jsem se, že i když mi tahle událost trochu zhatila plány, nebudu se litovat a smutnit. Jak jsem si zvládla udržet dobrou náladu, co jsem si díky zranění uvědomila a jaká lekce z toho může pramenit pro úplně všechny z nás?

Podcast si můžete poslechnout taky na: SpotifyApple PodcastyGoogle PodcastyBuzzsprout


8 komentářů

  1. Ahoj Niki, zranění tvého kolene prožívám od začátku s tebou, jelikož se mi stalo to samé, akorát na lyžích a špatný pád, pak rehabilitace, pak bohužel špatný došlap a asi dotržení vazu, až potom magnetická rezonance s výsledkem přetržený LCA a fisura menisku. Potom naplánování plastiky vazu (s tím, že mi doktor neřekl, že je možnost, že se při té operaci zjistí, že plastika nemůže proběhnout nebo není potřeba)... Jenže ejhle... zjistila jsem, že jsem na začátku těhotenství... ok, někdo by se radoval, ale já brečela... sotva jsem se srovnala s osudem rozbité koleno, plastika a dlouhé léčení, musela jsem se srovnat s osudem novým... Byla jsem z toho špatná několik týdnů a mrzelo mě, že si to těhotenství neužívám, naštěstí čas to postupně lepší, na koleno trošku zapomínám a teď doufám, že okolo těhoteství bude vše v pořádku a budu se z toho moc radovat... Ale občas si tak pro sebe zanadávám, že taková "blbost" jako jeden pán a "trošku" pochroumaný koleno, způsobí to, že se s tím člověk léčí i více než rok... a těch otázek... je lepší plastika nebo ne, bude artróza bez operace nebo může být i po operaci, půjdu na plastika po narození dítěte? Jak to všechno zvládnu o berlích a s miminem... těch lidí, co na operaci muselo jít opakovaně... No nic... ale jak říkáš, dějou se horší věci, musíme si života víc vážit a brát to tak jak to je... Jen mě prostě mrzí, že taková banalita dokáže život takhle ovlivnit a stejně pořád nevíme, co s námi bude... Snad to celé nezní moc pesimisticky :) on se člověk časem se vším nějak smíří, já už jsem v tý fázi z větší části taky :D.... Měj se krásně a přeju hodně sil a nalezení aktivit, který tě po pohybové stránce uspokojí, ale nebudou pro koleno zbytečně rizikové :)... omlouvám se za anonymitu, ale vzhledem k tomu těhotenství, jsem nechtěla dávat jméno. Pá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,

      moc děkuju za sdílení tvého příběhu. Páni, to je teda neuvěřitelná shoda náhod, jak s tím zraněním, postupem, tak pak i s těhotentsvím. Úplně chápu tvoje pocity a hlavně držím palce, aby všechno bylo v pořádku s miminkem a pak postupně vyléčíš i nohu :)

      Vymazat
  2. Ahoj Niky,
    od zimy sleduji tvůj příběh s kolenem, protože mám něco podobného za sebou. Také jsem měla úraz, akorát ne moji vinou - artroskopii, regabilitaci a celý tenhle proces. Bylo mi tenkrát 16 let a musím říct, že při té vzpomínce jsem nad tebou taky měla lítost, o které mluvíte. To jsem ani nevěděla, že mě to bude čekat znovu, problém s vazy se mi vrátil přetížením z trénování tuhle zimu a tak jsem v podobném procesu znovu. Cvíčím s overballem, protahuju, snažím se neztrácet naději a myslet pozitivně. Musím ale říct, že když je to opakovaně a ještě únavově, s komentářem lékařů, že moje vazy budou už vždycky slabší, tak mě ta pozitivita strašně opouští. Moc Vám děkuju za dnešní podcast, dodal mi sílu zase za svoji nohu bojovat a snažit se nezkazit si život ve 24, tím, že přijdu o aktivní sport a pohyb. Držím Ti palce ať je to brzy v pořádku! A já si jdu dovolit pobrečet si, abych pak dokázala zase znovu myslet pozitivně. Děkuju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Hanko,

      děkuju za komentář a páni, moc mě mrzí, že se ti potíže vrátily :(. Držím palce, abyste to ty a tvoje tělo společně co nejlíp zvládli! <3

      Vymazat
    2. Děkuju moc. :)
      Tahle komunita pod "podcast článkama" je super, obdivuji, že zvládáte odpovídat kde to jde, těším se na další!

      Vymazat
  3. Krásný den holky. Dávám si dlouhé chůze, u kterých poslouchám vaše podcasty pořád dokola. Často, nás posluchače, nabádáte k reakcím. Jsem 78 ročník a mám sestru 81 ročník. Přijdete mi hodně podobné, jako jsme my. Taky jsme si v 1985-1989 natáčely kazety - jako Mamince k žehlení - a tak :-) namlouvaly jsme tam vtipy, zpívaly tam hlavně tehdy lidovky, nebo Tears in Heaven, Sacrifice (Elton John) ... a taky reklamy z toho období... nedávno jsme si to pouštěly - a pustili jsme to i našim dětem a manželům...tak jsme se tak smály a taky styděly... bylo to najednou, když to slyšeli všichni, hodně osobní :-)
    Ohledně podkastu s kolenem - taky jsem to zažila.
    Ohledně nahrávání kazet - taky jsme to zažili
    Ohledně olíznutých lžiček, pití po někom... toaleťák naruby... prostě spousta věcí - stále vás poslouchám a říkám jo!! ano!! přesně!!
    A když jste řekli, že vaši posluchači jsou v rozmezí 12-60 ... možná trochu jinak...ale prostě jsem si tehdy řekla, joo tam jsem se vešla!! :-)
    Tak vám jen chci říct, že mi hodně připomínáte mě a sestru.
    Když jsem poslouchala, že některé věci nezveřejníte nebo nenatočíte, protože byste dostaly hromadu kritik..tak jsem byla taková povadlá :-) uvědomila jsem si, že to máte opravdu těžké...a je škoda, že to tak je.
    Jinak proč vás poslouchám? Krásně se mi na chvíli vypne hlava od mých starostí, sním o tom, že by moje děti mohly být tak úžasné, jako jste vy dvě. (v té energii do života, v tom jít si za svými sny, vědět co chtít v životě a od života..) Moje děti mají 10 a 14, takže mají ještě hodně formování před sebou...a tak vy dvě jste jako moje starší děti, nebo jako moje kamarádky, nebo jako moje sestry... pokaždé něco jiného... Každopádně, mám vás moc ráda. Kdo kritizuje, není spokojený hlavně sám se sebou, ukazuje jen podobu svého světa, ve kterém žije, jaký je on sám uvnitř. Nebojte se jich. Nevnímejte je a buďte tu pro nás ostatní. S láskou Aja.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a moje avokádo - mám v květináči dvě u sebe a mají asi 50 cm.
      (prostě jo jo, ano, přesně....podobná krevní skupina i když v jiném světě a století :-)))

      Vymazat
  4. Nedávno jsem o vás a o vaší budoucnosti a dětech taky přemýšlela...
    a po dopsání komentáře vidím fotečku budeme 3! Tak to obrovská gratulace! Lucinko, moc Vám to přeji! Ať si to co nejvíc uživáte!!!
    (také jsem chtěla připsat ještě další z hromady společných vlastnosti (i když jsem jiné století), že fotoknihy mé rodince dělám taky pravidelně, za každý rok)
    (manželovi jsem se v r. 2001 svěřila, že bych byla šťastná, kdybych se mohla živit natáčením videí - tenkrát mi řekl - taková práce neexistuje
    jsem grafička a hrávala jsem pc hry - říkala jsem, kdybych mohla točit a mohla se tím živit... jen se mi smál a začal mi hledat - že můžu točit firemní videa pro účetní a pod... že nic takového, jako bych chtěla já, mi nikdo nezaplatí :-)))

    OdpovědětVymazat