itálielivignophoto diary
Ahoj všichni, dneska pro vás máme pár fotek z našeho prodlouženého víkendu v Livignu, který jsme si skvěle užili minulý týden. Do Livigna jsme byli pozváni přímo jejich turistickou kanceláří v rámci spolupráce, abychom Livigno představili i jako letní destinaci (protože většina lidí ho má spojené se zimní sezónou a lyžováním). No a můžeme ho rozhodně jen doporučit!
Protože se spolupráce domlouvala s italskou centrálou a italové rozhodně na nic nespěchají, program pro nás byl do poslední chvíle překvapením (a mně to připomnělo můj půlrok na erasmu v Římě, kde bylo překvapením skoro všechno!). Ale nakonec to bylo moc příjemné překvapení a opravdu jsme toho za pár dní vyzkoušeli hodně.
Do Livigna jsme se rozhodli jet autem, což pro nás ve čtyřech byla nejlepší a nejpohodlnější varianta. Cesta trvala přibližně osm hodin a čím víc jsme se blížili, tím hezčí výhledy jsme měli!
Ubytováni jsme byli v hotelu Amerikan nedaleko centra, s krásným výhledem směrem do údolí. Po příjezdu bylo potřeba vyřídit pár objednávek z eshopu a emailů a vyrazili jsme se projít na hlavní třídu plnou obchodů. Livigno je totiž známé tím, že je bezcelní zónou, což znamená, že se zde neplatí DPH, spotřební daně a do určité míry ani clo. Proto jsou některé produkty mnohem levnější, než u nás. Především jde ale o alkohol, kosmetiku, nebo elektroniku...
My jsme nakoupili jen pár suvenýrů a dostali takový hlad, že jsme jeli zase zpátky do hotelu na večeři. Super je, že po Livignu jezdí zdarma dvě linky autobusů. Takže ať už potřebujete kamkoli, můžete tam vždy popojet.
Druhý den nás hned dopoledne čekal adrenalinový zážitek v místním lanovém parku Larix Park. A i když už jsme s Niky v podobných parcích párkrát byly, vždy nás nějaké úseky překvapí svou náročností. Šli jsme celkem tři trasy. Jednu takovou středně náročnou, druhou složenou jen z našich oblíbených zip-line (to je část, kdy se jen vezete zavěšení na laně) a nakonec nás kluci vyhecovali i k té nejobtížnější, černé, kde bylo pár momentů, kdy jsme si nebyly jisté, jestli to vůbec zvládneme... Důležité ale je si v tu chvíli vždy uvědomit, že je člověk jištěný a nic se mu nemůže stát, ani když se pustí a atrakci nezvládne dokončit.
Lanové parky jsou rozhodně skvělým zpestřením aktivní dovolené a asi je budeme vyhledávat ještě častěji! Protože i když se člověk bojí výšek, nebo nějakých konkrétních úseků, ten pocit, když je zvládne přejít, je prostě nejlepší!
Přímo v lanovém centru jsme si dali i oběd, potom jsme popojeli kousek autem a vydali se na panoramatickou vyhlídku Crap da la Paré. Původně jsme si podle ukazatele mysleli, že je to 400 metrů, ale pak nám došlo, že je to možná spíš 40 minut (???). Protože jsme tam tak těch 40 minut šli. Jestli to víte, dejte nám klidně vědět dolů do komentářů, co těch 0.40 vlastně znamená.
Z vyhlídky bylo na jedné straně krásně vidět celé jezero a na druhé straně údolí Livigna. Jestli se někdy do Livigna vydáte, rozhodně doporučujeme tuhle krátkou procházku s vyhlídkou navštívit.
Podle předpovědi počasí nám mělo celou dobu pršet, takže jsme se neustále báli, kdy nás to chytne. Naštěstí ale jediný moment, kdy opravdu pršet začalo, bylo v sobotu večer, kdy jsme měli domluvenou prohlídku v místním pivovaru. Takže nám to vůbec nevadilo. Dozvěděli jsme se zase něco navíc o výrobě piva a dokonce i to, že pivovar v Livignu je ten nejvýše postavený v Evropě. Pivo získalo svůj název 1816 právě podle nadmořské výšky.
Ochutnali jsme čtyři různá piva v těch nejroztomilejších malých skleničkách a ke každému pivu měli i nějakou místní specialitu k jídlu.
Další den nás čekala tůra podél údolí Livigna až k jezeru, která se podle programu jmenuje "Sentiero delle Tee". Byla to moc hezká procházka přírodou s nádhernými výhledy a překvapilo nás, že jsme po cestě skoro nikoho nepotkali. Vzápětí jsme ale pochopili, kam se vydala většina turistů v okolí Livigna - k jezeru! To bylo skoro jako pražská náplavka - úplně obsypané lidmi.
U jezera jsme si půjčili šlapadlo a dva paddle boardy a trochu se vyblbli na vodě.
V podvečer jsme se přesunuli do místního velkého vodního parku Aquagranda, kde jsme nejdřív vyzkoušeli všechny tobogány (ani jsme si nepamatovali, kdy jsme vůbec byli na tobogánu naposledy), a potom už jen odpočívali ve wellness. Zúčastnili jsme se dokonce i jednoho saunového rituálu, což bylo úplně super a nečekaně jsme v sauně vydrželi 15 minut...
No a náš poslední den byl asi úplně nejadrenalinovější. Ne asi. U R Č I T Ě ! Rozhodli jsme se totiž, že si půjčíme kola. Když nám kluci říkali, že se vyvezeme nahoru lanovkou a budeme sjíždět z kopce, vůbec to neznělo špatně... Pak jsme ale vjeli na první trail, zjistili, že je to úzká štěrková cesta s milionem zatáček, která se jmenuje Roller Coaster a trošku nám ztuhnul úsměv. Kluci byli samozřejmě nadšení (Kuba už si dokonce našel nového oblíbeného youtubera, který natáčí o tom, že projíždí různé traily :D) a my jsme tam s Niky alespoň ze začátku spíš překážely, než jely...
Nakonec si myslím, že jsme se ale docela překonaly. Mě to pak i bavilo, když jsem jela bezpečně pomalu a Niky se sice hodně bála, ale zvládla to! A za ty výhledy to stálo. Zase něco nového!
Zkoušeli jste to někdy někdo? A báli jste se, nebo to pro vás bylo v pohodě?
Byli jste někdy v Livignu? Nám se tam vážně moc líbilo a teď bychom se tam určitě rádi znovu vrátili (kluci na kolo, a my s Niky třeba v zimě na snowboard)!
Co navštívit v Livignu?
Ahoj všichni, dneska pro vás máme pár fotek z našeho prodlouženého víkendu v Livignu, který jsme si skvěle užili minulý týden. Do Livigna jsme byli pozváni přímo jejich turistickou kanceláří v rámci spolupráce, abychom Livigno představili i jako letní destinaci (protože většina lidí ho má spojené se zimní sezónou a lyžováním). No a můžeme ho rozhodně jen doporučit!
Protože se spolupráce domlouvala s italskou centrálou a italové rozhodně na nic nespěchají, program pro nás byl do poslední chvíle překvapením (a mně to připomnělo můj půlrok na erasmu v Římě, kde bylo překvapením skoro všechno!). Ale nakonec to bylo moc příjemné překvapení a opravdu jsme toho za pár dní vyzkoušeli hodně.
Do Livigna jsme se rozhodli jet autem, což pro nás ve čtyřech byla nejlepší a nejpohodlnější varianta. Cesta trvala přibližně osm hodin a čím víc jsme se blížili, tím hezčí výhledy jsme měli!
Ubytováni jsme byli v hotelu Amerikan nedaleko centra, s krásným výhledem směrem do údolí. Po příjezdu bylo potřeba vyřídit pár objednávek z eshopu a emailů a vyrazili jsme se projít na hlavní třídu plnou obchodů. Livigno je totiž známé tím, že je bezcelní zónou, což znamená, že se zde neplatí DPH, spotřební daně a do určité míry ani clo. Proto jsou některé produkty mnohem levnější, než u nás. Především jde ale o alkohol, kosmetiku, nebo elektroniku...
My jsme nakoupili jen pár suvenýrů a dostali takový hlad, že jsme jeli zase zpátky do hotelu na večeři. Super je, že po Livignu jezdí zdarma dvě linky autobusů. Takže ať už potřebujete kamkoli, můžete tam vždy popojet.
Druhý den nás hned dopoledne čekal adrenalinový zážitek v místním lanovém parku Larix Park. A i když už jsme s Niky v podobných parcích párkrát byly, vždy nás nějaké úseky překvapí svou náročností. Šli jsme celkem tři trasy. Jednu takovou středně náročnou, druhou složenou jen z našich oblíbených zip-line (to je část, kdy se jen vezete zavěšení na laně) a nakonec nás kluci vyhecovali i k té nejobtížnější, černé, kde bylo pár momentů, kdy jsme si nebyly jisté, jestli to vůbec zvládneme... Důležité ale je si v tu chvíli vždy uvědomit, že je člověk jištěný a nic se mu nemůže stát, ani když se pustí a atrakci nezvládne dokončit.
Lanové parky jsou rozhodně skvělým zpestřením aktivní dovolené a asi je budeme vyhledávat ještě častěji! Protože i když se člověk bojí výšek, nebo nějakých konkrétních úseků, ten pocit, když je zvládne přejít, je prostě nejlepší!
Přímo v lanovém centru jsme si dali i oběd, potom jsme popojeli kousek autem a vydali se na panoramatickou vyhlídku Crap da la Paré. Původně jsme si podle ukazatele mysleli, že je to 400 metrů, ale pak nám došlo, že je to možná spíš 40 minut (???). Protože jsme tam tak těch 40 minut šli. Jestli to víte, dejte nám klidně vědět dolů do komentářů, co těch 0.40 vlastně znamená.
Z vyhlídky bylo na jedné straně krásně vidět celé jezero a na druhé straně údolí Livigna. Jestli se někdy do Livigna vydáte, rozhodně doporučujeme tuhle krátkou procházku s vyhlídkou navštívit.
Podle předpovědi počasí nám mělo celou dobu pršet, takže jsme se neustále báli, kdy nás to chytne. Naštěstí ale jediný moment, kdy opravdu pršet začalo, bylo v sobotu večer, kdy jsme měli domluvenou prohlídku v místním pivovaru. Takže nám to vůbec nevadilo. Dozvěděli jsme se zase něco navíc o výrobě piva a dokonce i to, že pivovar v Livignu je ten nejvýše postavený v Evropě. Pivo získalo svůj název 1816 právě podle nadmořské výšky.
Ochutnali jsme čtyři různá piva v těch nejroztomilejších malých skleničkách a ke každému pivu měli i nějakou místní specialitu k jídlu.
Další den nás čekala tůra podél údolí Livigna až k jezeru, která se podle programu jmenuje "Sentiero delle Tee". Byla to moc hezká procházka přírodou s nádhernými výhledy a překvapilo nás, že jsme po cestě skoro nikoho nepotkali. Vzápětí jsme ale pochopili, kam se vydala většina turistů v okolí Livigna - k jezeru! To bylo skoro jako pražská náplavka - úplně obsypané lidmi.
U jezera jsme si půjčili šlapadlo a dva paddle boardy a trochu se vyblbli na vodě.
V podvečer jsme se přesunuli do místního velkého vodního parku Aquagranda, kde jsme nejdřív vyzkoušeli všechny tobogány (ani jsme si nepamatovali, kdy jsme vůbec byli na tobogánu naposledy), a potom už jen odpočívali ve wellness. Zúčastnili jsme se dokonce i jednoho saunového rituálu, což bylo úplně super a nečekaně jsme v sauně vydrželi 15 minut...
No a náš poslední den byl asi úplně nejadrenalinovější. Ne asi. U R Č I T Ě ! Rozhodli jsme se totiž, že si půjčíme kola. Když nám kluci říkali, že se vyvezeme nahoru lanovkou a budeme sjíždět z kopce, vůbec to neznělo špatně... Pak jsme ale vjeli na první trail, zjistili, že je to úzká štěrková cesta s milionem zatáček, která se jmenuje Roller Coaster a trošku nám ztuhnul úsměv. Kluci byli samozřejmě nadšení (Kuba už si dokonce našel nového oblíbeného youtubera, který natáčí o tom, že projíždí různé traily :D) a my jsme tam s Niky alespoň ze začátku spíš překážely, než jely...
Nakonec si myslím, že jsme se ale docela překonaly. Mě to pak i bavilo, když jsem jela bezpečně pomalu a Niky se sice hodně bála, ale zvládla to! A za ty výhledy to stálo. Zase něco nového!
Zkoušeli jste to někdy někdo? A báli jste se, nebo to pro vás bylo v pohodě?
Byli jste někdy v Livignu? Nám se tam vážně moc líbilo a teď bychom se tam určitě rádi znovu vrátili (kluci na kolo, a my s Niky třeba v zimě na snowboard)!
25. srpna 2018
KOMENTÁŘE: 9
