Včera v poledne jsme si převzaly klíče od vlastní kanceláře! A už teď se těšíme, co s tím prostorem vymyslíme a kam nás to zase posune ve všem, co děláme. Myšlenku na vlastní kancelář už jsme v minulosti měly několikrát. Ono totiž pracovat z domova není vždycky úplně produktivní a scházet se v kavárnách se zase celkem prodraží. A tak jsme hledaly a hledaly, ale nenacházely prostor, který by nás zaujal, nebo nebyl nad naše finanční možnosti... Vždycky jsme to proto zavrhly a soustředily se radši na něco jiného.
Jak ale určitě víte, máme s Niky i vlastní e-shop a všechno skladujeme, balíme a odesíláme z našeho starého dětského pokojíčku. Naši tak mají v bytě o zábavu postaráno. A taky jsou permanentně zavalení krabicema, izolepama, samolepkama, diářema a dalším zbožím...
Ale tak to prostě je. Většina projektů začíná doma, v pokojíčku. Jenom teď už jsme měly pocit, že nám to tam trošku přerůstá přes hlavu a že je na čase se zase o kousek posunout.
A tak Niky zase začala koukat a najednou - našla krááásný, menší, nepředražený prostor s těmi nejmilejšími majiteli. A máme vlatní kancelář. Šup. A je to.
Takže teď už se těšíme na vybavování, stěhování a zabydlování!
Tentokrát jsme s Niky v podcastu nakously téma dobré pověsti, zvyků a chování. Je to totiž něco, co zasahuje nejen do osobního, ale hlavně taky do pracovního života. Lidi velmi často dají na první dojem. A nikdy nevíte, jestli ten náhodou nepředcházelo ještě doporučení od známého, názor kámošky nabo kritika kolegy.
My máme radost, že aniž bychom se nějak moc snažily, často od lidí v našem okolí slyšíme, že se s námi dobře spolupracuje, jsme spolehlivé a za každé situace usměvavé. A tak jsme se nad tím trochu zamyslely a v podcastu se pokusily vypíchnout ty nejdůležitější body, které si myslíme, že nám při budování pověsti nejvíc pomohly a mohly by být užitečné i pro vás.
Stejně jako vždycky budeme moc rády, když se s námi v komentářích podělíte o vaše zkušenosti, tipy a příběhy!
Každý rok s vydáním nových diářů děláme i malé kolečko autogramiád a naprosto milujeme to, že se s vámi můžeme setkávat osobně, vyslechnout si, jak diáře nejčastěji používáte, co vás na nich baví a co by se třeba dalo zase do dalšího roku vylepšit.
První autogramiádu v Liberci už máme pár týdnů za sebou a z té jsou i fotky, za které moc děkujeme Manině. Jsou boží!
A kde se s námi ještě do konce roku můžete potkat?
Každá autogramiáda vždy začíná besedou, kde odpovídáme na otázky, které si pro nás připraví moderátor z knihkupectví, ale hlavně taky na ty vaše. Takže budeme moc rády, když dorazíte hned na začátek. Po besedě jsme na místě vždy ještě tak hodinu - dvě a podepisujeme se, povídáme si s vámi a fotíme se.
Dejte nám vědět, jestli dorazíte! Budeme se těšit.
Od té doby co máme sestavený jídelníček od Markét jsme objevily kouzlo jídel do krabiček. Abychom jídelníček dodržovaly, je totiž potřeba být vždycky připravené. Díky jídlu s sebou v krabičce máte u sebe přesně to, co jíst chcete a nepřepadne vás hlad a potřeba jít si někde venku dát něco nezdravého. Díky tomu můžete i ušetřit, a to jak čas, tak peníze. V novém videu jsme se spojily s naší mamkou a Markétou a připravily pro vás inspiraci na celý den v krabičkách. Sestavily jsme pro vás jídla tak, aby byla vyvážená a zdravá a chutnala dobře právě z krabičky. Jídla jsou inspirovaná holek novou knížkou - Cesta k opravdovému jídlu.
Postup najdete ve videu, ale není ani nijak složitý. Pro přehlednost vám ale ještě zopakujeme suroviny, které budete potřebovat.
Snídaně - Tiramisu, 3 porce
- 80 g ovesných vloček
- mléko - cca 350ml
- skořice
- káva - jeden hrníček, lungo
- jeden banán
- 400 g řeckého jogurtu
- lžička oříškového másla
- vanilkový protein pro více bílkovin a vanilkovou chuť. Pokud ho nemáte, vanilkovou chuť doplní pár kapek vanilkového extraktu.
- kakao na posypání Oběd - celozrnná torilla
- 2 placky tortilly
- sýr
- tuňák
- kukuřice
- špenát
Svačina - jablko se sýrem
- půlka jablka
- čerstvý sýr (například Palouček)
- oříšky
Večeře - Čočkový dhal, 2 porce
- rýže - asi 120 gramů
- čočka - asi 140 gramů
- červená cibule
- stroužek česneku
- koření vždy po půl lžičce až lžičce: římský kmín, garam masala, kurkuma, mletý zázvor
- trošku chilli
- rajčata a špenát navíc
Připravujete si někdy jídla do krabiček? Dejte vědět, jak se vám video a naše recepty líbily.
Jak jsem slíbila, chci s vámi sdílet nejen informace o naší svatbě, ale taky spoustu tipů, které dostávám od vás. Aby ty články mohly inspirovat i ty z vás, které třeba svatbu také chystáte, nebo jednou budete.
My to naše vysněné místo tenhle týden našli a zarezervovali a nemůžeme být šťastnější. Ale budu vás asi ještě chvilku napínat a neprozradím detaily hned. Co ale prozradit chci, jsou všechna ostatní místa, která jsme zvažovali. Prosila jsem vás na stories o tipy a přišlo mi jich asi přes 60. Takže jsem si vytvořila excelovou tabulku, sepsala si plusy a mínusy, každé si důkladně prohlídla a favority oslovila.
Vybrat místo rozhodně není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je totiž potřeba brát ohled hned na několik věcí.
K10 Coworking
Jak velkou chcete svatbu - to je vždycky hned první otázka, kterou jsme dostali. Místo samozřejmě musí být dostatečně velké.
Jak chcete, aby váš den probíhal - my chceme mít celou svatbu na jednom místě. Obřad, hostinu i následnou oslavu (nevím, jak to líp nazvat). A ne každé místo se hodí na všechno. Zároveň, protože chceme mít svatbu v létě a budeme se rok modlit, aby bylo hezky, hledali jsme místo, kde by se dalo být hodně i venku, v zahradě, v přírodě. Ale je dobré myslet i na to, že hezky být nemusí a možná budete muset vše přesunout dovnitř.
Jak to plánujete udělat s jídlem a pitím - s jídlem se přiznám, že to ještě úplně rozhodnuté nemáme a budeme teprve prozkoumávat možnosti, ale v čem máme jasno, je pití. Kuba si přeje výčep, já dobrou kávu a jinak plánujeme pití nakoupit sami. Je dobré přemýšlet nad tím, zda chcete servírovaný oběd, nebo si vystačíte s rautem. Zda chcete tradiční svíčkovou, nebo cokoli jiného, co vás bude vystihovat jako pár. Ale ať už se rozhodnete pro cokoli, musí pro to být na daném místě zázemí a musí s vaším rozhodnutím souhlasit. Tam, kde mají vlastní restauraci a bar totiž často nechtějí externí dodavatele, nebo za to musíte zaplatit poplatky. Tam, kde nic vlastního nemají, zase budete muset zařizovat, aby to tam někdo dovezl, servíroval a zase sklízel talíře a sklo.
Ubytování hostů - původně jsme hledali místo v Praze, protože celá naše rodina a kamarádi žijí v okolí Prahy. Takže bychom ubytování pravděpodobně neřešili. Nakonec se nám ale zalíbila možnost udělat ze svatby takový pohodový prodloužený víkend od pátku až do neděle. V pátek s pár hosty už místo připravit, přespat, užít si sobotu a v neděli ještě společně posnídat, poklidit a vyrazit domů. Takže jsme hledali místo, které poskytuje i nějaké ubytování přímo v areálu, nebo okolí.
Statek Starý týn - svatba na podzim by byla taky krásná!
Atmosféra - rozhodně jsme brali ohled i na to, jak na nás místo na první pohled působilo. Jakou mělo atmosféru, a protože nechceme mít miliardu dekorací, hledali jsme i tak, aby stačilo málo a místo působilo kouzelně!
Další vybavení - je dobré se informovat i o tom, co všechno vám bude na místě k dispozici. Kolik lidí, kolik stolů, kolik židlí, kolik sklenic, jestli mají ozvučení, stany, gril...
Budget - a v neposlední řadě samozřejmě budget. Cena pronájmu prostoru mě zaskočila a bylo to trochu podobné tomu, co jsem psala minule. Když mi z prvního místa napsali, že pronájem stojí 60 tisíc bez dalších služeb, myslela jsem, že mě trefí. Jsem si jistá, že to takhle bude úplně se vším, co budeme na svatbu zařizovat, tak už se dál nebudu opakovat, ale nakonec jsme samozřejmě zjistili, že 60 tisíc je ještě úplně nádherná cena...
Možností je však spousta. Objevili jsme místa, kde nechtějí nic za pronájem, a kde musíte jen garantovat nějakou útratu za jídlo a pití. Místa, kde se výše pronájmu vyšplhala do nebeských výšin a o ceně cateringu ani nemluvím. A pak spoustu míst, která jsou takovou zlatou střední cestou. Tou jsme se nakonec vydali i my. Zaplatíme sice něco na pronájmu i s ubytováním, ale můžeme mít vlastní jídlo a pití, na čem si myslíme, že ušetříme. Takže přijímám tipy na nějaké dobré cateringové služby!
Statek Starý týn
A teď už teda k těm místům. Nakonec jsme ze seznamu vybrali 23 míst, která jsem oslovila. Z toho dvanáct míst se mi ozvalo zpátky s cenovou nabídkou, tři už měli na příští rok o víkendu plno, pět jsme navštívili, tři zvažovali a jedno vybrali.
Je místo, které jsem si na svatbu vysnila ještě než mě Kuba požádal o ruku. Už jsme tam křtili diáře, pořádali workshopy a oslavili taťkovi narozeniny. Je to krásná vila na Vinohradech, s ještě úžasnější zahradou a super zázemím právě pro nejrůznější akce. Nakonec jsme se ale rozhodli pro jiné místo.
Dvůr Hoffmeister se nám taky neuvěřitelně líbil. Je to krásné místo nedaleko Prahy, se zahradou, s výbornou restaurací a perfektním zázemím pro svatby. Mají vlastní restauraci a bar, takže zajistí veškeré jídlo i pití. Dokonce se nám snažili vyjít vstříc i s vlastním výčepem a kávou.
Je krásné, klidné místo. Paní majitelka byla vážně milá a bylo mi sympatické, že spoustu věcí na statku sama vyrobila. Je to tam krásně vymyšlené, vejde se tam hodně lidí a víceméně vše, co je na svatbu potřeba, je součástí pronájmu. Veškerá technika, vybavení, dekorace, gril, ohniště a dokonce i personál. Ztroskotalo to bohužel na tom výčepu, který by nám tady neprošel...
Na Donátově mlýně jsme byli na svatbě Weef a je to opravdu kouzelné místo pro svatbu. Není to daleko od Prahy, je tam krásná stodola, zahrada, dokonce i romantická řeka s lávkou.
Taaak, já doufám, že někomu tyhle tipy pomůžou a pokud máte pocit, že jsem něco zapomněla zmínit, nebo znáte nějaké další super místo, budu moc ráda, když mi dáte vědět v komentářích!
My se teď domlouváme s oddávající a další na řadě bude asi zkoušení šatů! Hurááá!
Krásnou středu! Středa = podcast. A tahle epizoda podcastu si rozhodně zasloužila zapátrání na externím harddisku a na blogu a vyhledání pár doplňujících fotek. S Niky jsme chtěly mluvit o životě v zahraničí obecně, ale hned jak jsme začaly, tak nám bylo jasné, že by to bylo na pěkně dlouho. Proto jsme se dneska zaměřily na naše pracovní stáže v Americe, a to především na můj pobyt na Work & Travel v Californii.
Já už jsem několikrát říkala, že to bylo jedno z mých nejlepších lét v životě a rozhodně si za tím stále stojím. Protože tolik zážitků a zkušeností bych nemohla získat nikde jinde. Pokud tedy váháte nad tím, jestli na work & travel vyrazit, rozhodně neváhejte a jeďte. Jo, a nenechte se odradit mými historkami. Já sama si zpětně myslím, že to tak být prostě mělo a rozhodně bych neměnila!
Už se asi nebudu víc rozepisovat... jestli vás toho zajímá víc, poslechněte si náš nový podcast, mrkněte na blog do kategorie USA, nebo si pusťte jedny z mých prvních vlogů, právě z Ameriky.
Jeden z prvních dní v Americe a pláž, na které jsme strávily celé léto - Huntington Beach!
Natálka = člověk, bez kterého bych nikdy na Work & Travel nejela!
Huntington Beach se přezdívá také Surf city USA, což nás hned nalákalo k tomu jet právě tam!
Josh! Náš zachránce a taky nejvíc pozitivní a akční člověk! Ujal se nás přes couchsurfing a postaral se o nás v těch úplných začátcích. No a jak jsem říkala v podcastu, provedl nás celým Disneylandem křížem krážem :D.
Naše nejlepší kola! Koupily jsme si ty nejlevnější a NEJROZTOMILEJŠÍ kola v celém Walmartu a jezdily na nich každý den úplně všude. Naučily jsme se balancovat i nákup - jednu obří tašku na každém řídítku :D.
Oslavily jsme 4th of July - Den nezávislosti! Velmi Americky!
Každé úterý jsme chodily na tacos, protože byla akce - Taco Tuesday - tacos za dolar!
Blbly jsme na pláži.
Chodily surfovat.
Jezdily na výlety!
Poprvé stály na paddleboardu.
Málem bych zapomněla na frozen bananas. Ty tam byly uplně všude místo zmrzliny/dezertu. Prostě zmrzlý banán na tyčce, v čokoládě a s posypkama... Je to fakt jednoduchý a dobrý!
Skoro celá naše partička na plachetnici.
Já s Anikou. S tou jsme potom bydlely dva měsíce v pokoji a trávily společně téměř veškerý čas ❤️.
Na koních!
Za to léto jsem pak byla jak černoch, jak jsem byla pořád na sluníčku :D.
Stavěly jsme hrady z písku.
Blbly ve vodě.
Potápěli se...
Zkoušely surfovat ve dvou :D.
Viděli rejnoky a další vodní živočichy.
A nemůžu ve článku vynechat ani náš stánek, ve kterém jsme pracovaly :D. Takže jestli někdy na pláži uvidíte tenhle stánek, rozhodně si v něm nic nedávejte...
Půjčovaly jsme i taková kola pro celou rodinu.
Ale výhled, ten stál za to!
Budeme moc rády, když nám dáte v komentářích vědět, jestli jste někdy taky na delší dobu žili někde v zahraničí a jaká byla ta vaše zkušenost!
Aaaah Portugalsko! Teď už stoprocentně jedna z našich nejoblíbenějších destinací. Před více než rokem jsme strávili několik dní v Portu a potom projeli oblast kolem něj v obytňáku. Teď jsme to vymysleli zas trošku jinak. Na první týden jsme jeli do Peniche. To je takový surfařský ráj. Pak jsme v obytňáku během dalšího týdne objeli pobřeží směrem na jih. Následně jsme ještě tři poslední dny byli v Ericeiře, kde jsme sice chtěli surfovat, ale moc nám to nevyšlo. K tomu se za chvíli dostanu.
Peniche je takový malý výběžek na pobřeží Portugalska. Protože je obklopen oceánem z několika směrů, je to ideální místo na surfování. Když nejsou dobré podmínky na jedné pláži, je velká šance, že to bude fungovat o kousek vedle. Je z čeho vybírat a i proto je tu taky hooooodně lidí. Ani ne tak na souši, jako ve vodě!
Po příletu do Lisabonu jsme si půjčili auto, abychom se mohli jednoduše přesouvat na pláže a vozit i surfy. Peniche je od Lisabonu ještě asi hodinku cesty a protože jsme přiletěli v noci a jen tak by nás asi nikde neubytovali, přespali jsme u známých našeho kamaráda Kuby, kteří tam provozují Surfcamp. Druhý den už jsme se ubytovali. My si našli ubytování přes Airbnb, ale teď víme, že příště bychom se určitě zkusili ubytovat v Surf House Baleal. Je to surf house Pavly, češky kterou jsme tam poznali, půjčila nám super surfy, jednu noc kdy jsme omylem neměli kde spát nás zachránila a v surf housu ubytovala. Navíc má super umístění, přímo u těch nejlepších surfových pláží (podle mě). Pokud tam budete, rozhodně doporučuji na ubytování nebo minimálně zapůjčení vybavení.
Vlny byly v našem období docela velké a silné. Občas pro mě děsivé a nad moje možnosti. Opět jsem si uvědomila, jak těžký je surfing sport a že jestli se ho chci pořádně naučit, čeká mě ještě dlouhá cesta. Zároveň je to pro mě i o překonání strachu z velkých vln a jejich síly. No... není to asi pro každého, ale ten pocit, když si pak vlnu sjedete... ten stojí za to.
Kirana Café - super místo na vegetariánskou snídani nebo oběd.
Objevili jsme i skvělej resort Bukubaki, kam kluci chodili na skate. Já spíš na kafe a foccaciu.
Když jsme nesurfovali, tak jsme si hlavně četli, odpočívali, jedli a trochu i pracovali. Jinak ale dny u oceánu strašně utíkají. Den se řídí ne podle času ale podle podmínek vln, tomu se taky snažíte uzpůsobit veškeré jiné aktivity a ani se nenadějete a týden máte za sebou jako nic!
Neměli jsme pořád jen krásně. Stalo se několikrát, že nám sprchlo, slušně foukalo a bylo lezavo. Nikdy to ale netrvalo déle než půl dne. Většinu času bylo sluníčko a kolem 23 stupňů. Užili jsme si tak ještě poslední letní dny a paprsky slunce.
Portugalské jídlo z mého pohledu? Sea food! Chobotnice, ryby, kalamáry, další ryby a ještě trochu chobotnice. Dávala jsem si je skoro pokaždé když jsme vyrazili do restaurace. Všechno je čerstvé, suroviny jsou kvalitní a to k dokonalosti stačí. Navíc mi přišlo že i ceny byly přijatelné a to jak v restauracích, tak v obchodech s potravinami. Dá se tedy užít si dovolenou a i se u toho nezruinovat.
Po týdnu jsme už opustili Peniche a Baleal a vyrazili zpátky do Lisabonu. Vrátili jsme auto a půjčili si náš obytný vůz - přidělanou obytnou část na starý Citroen Berlingo. Našli jsme ho na stránce Yescapa kde si můžete najít k pronájmu nejrůznější druhy obytňáků. Od malých předělaných dodávek po obry pro celou rodinu. My si vybrali střední cestu - poměrně malý vůz, který ale zároveň měl úplně všechno co jsme požadovali - kuchyňku, dostatečně velkou postel, sprchu i chemický záchod. Jako bonus měl ještě veliké okno vzadu, díky němuž bylo probouzení se na útesech ještě magičtější.
Pokud jste nikdy v obytňáku necestovali, možná to bude chtít trochu si zvyknout. Musíte se naučit správně zapínat a vypínat spotřebiče, vše dobře uklízet a před cestou zajistit. Může být trochu složitější parkovat a projíždět nějaké užší ulice. Nic z toho ale není překážkou a chce jen trochu praxe. Pro nás je tohle jeden z nejhezčích způsobů jak objevovat nová místa. Samotná cesta je vždycky vtipná a plná příhod. Můžete improvizovat. Nemusíte řešit kde máte zarezervované ubytování a že se tam musíte do nějaké doby dostat. Prostě spíte tam, kde zrovna jste a kde se vám líbí. Spíte v přírodě, na krásných místech jako jsou útesy, pláže a louky. Ráno se probudíte a tyhle místa vidíte ještě než se probudí. Všude je kouzelná mlha, ptáci a teprve vychází slunce. Ještě jsem vás nepřesvědčila?
Pár z vás se mě ptalo na hygienu. My hledali obytňák, který bude mít i sprchu se záchodem, protože je to prostě mnohem pohodlnější. Sprcha mohla být i teplá ale nám se nechtělo boiler zapínat, když jsme zvládli i její studenou variantu. Záchod je chemický. Použijete ho, otevřete otvor a vaše "potřeba" skončí v speciální nádobě pod mísou. Otvor zavřete. V nádobě je chemický přípravek, který tento odpad rozpustí jen na takovou lehce nechutnou tekutinu. Nic nám ale nikde nesmrdělo a bylo to úplně bez problémů. Když je nádoba plná, začne vám svítit světýlko, které vás na to upozorní. Vyhledáte místo pro obytňáky, kde můžete odpad vypustit. To bývá u kempů, nebo i samostatně na větších parkovištích. My používali stanici pro obytňáky u supermarketů Intermarché. Tam jsme rovnou vypustili i nádobu na vodu ze sprchy a dřezu a doplnili novou - užitková voda v objemu 100 litrů vás vyjde na 2 eura.
Od Lisabonu jsme vyjeli směrem na jih a po pobřeží jsme postupně zastavovali na předem vytipovaných místech. K vidění je toho spousty. Mohli byste strávit měsíc jen po malebných městečkách. Stejně tak by jen na 2 týdny vyšlo objíždění dechberoucích výhledů na útesy. My měli týden a rozhodli jsme se pro takový mix. Chtěli jsme si ještě i zasurfovat, baví nás ryzí příroda a spíš méně turistická místa. Taky nám nevadilo si někde na dýl zastavit a jen si tak být a číst. Říkám to proto, aby vám bylo jasné od koho tipy na místa přijímáte. Pokud máte jiný záměr, můžete ještě dál prozkoumat internet a sestavit itinerář úplně podle sebe. My opět používali i Mapy od Googlu a dole ve článku najdete tu mou sestavenou.
První zastávkou bylo městečko Vila Nova de Milfontes. Krásné malé uličky, zátoka s lodičkami a plážemi i jen tak na koupání (bez vln). Pokud tu budete, projděte se až k majáku. Jsou u něj krásné útesy a pláže plné velkých kamenů, kde jsme nepotkali skoro ani živáčka.
Po cestě dál na jih jsme se zastavili u pláže v Odeceixe. Ta nabízí krásné výhledy, z oceánu trčí skály šílených tvarů a vlny se tříští o útesy. Doufali jsme, že si tam i zasurfujeme, ale zrovna tam nebyly vhodné podmínky.
To ale neplatilo pro Arrifanu. Nádherná pláž se skrývá pod útesem. Je díky tomu v závětří a vlny tam chodily opravdu pravidelné a čisté. Bylo tam i o to víc surfařů, takže někdy bylo těžké najít si vůbec místo pro sebe, ale i tak jsme si tam zajezdili krásně. Na pláži je i půjčovna surfů, i když zrovna tady mi přišla docela zbytečně drahá. Možná těží z toho, že z pláže je to trochu výšlap, ale když si u nich půjčíte prkno, můžete ho na pláži vrátit a nemusíte se s ním do kopce tahat. Povedlo se nám zaparkovat i přímo před výhledem na útesu a tak jsme tam rovnou přespali a strávili tam surfováním i následující den.
Město Sagres už je na úplném cípu Portugalska. Upřímně - městečko jako takové nám nepřišlo až tak zajímavé. Krásný ale byl mys Svatého Vincenta s hezkým majákem. Byli jsme se tam podívat na západ slunce a i když tam bylo na tuhle romantiku snad několik stovek lidí, neztratilo to kouzlo.
V jednu chvíli jste v šatech, za moment fouká tak šíleně, že vytáhnete prošívanou bundu. Obojí je z Roxy.
Kousek od majáku jsme přespali na útesech nad pláží Beliche. Místa pro přespání jsme si vždycky našli v aplikaci Park4Night. Tam uživatelé přidávají a hodnotí místa, kde se dá s obytňákem přespat - taková, kde je to povolené nebo kde to minimálně tolerují. Díky tomu to bylo úplně jednoduché a nikdy jsme s nalezením vhodného spaní neměli problém.
Ještě pořád u Sagres byla i pláž Tonel. Na tu jsme šli surfovat dvakrát a vždycky hned ráno, to byla skoro prázdná. Později už na ni přijíždělo poměrně hodně lidí. Na pláži byla i půjčovna a bistro, kde i dobře vařili.
Lagos už bylo docela velké město a v centru jsme se prošli, prohlédli si ho ale pak už vyrazili k Ponta da Piedade. To jsou skalní útvary, které vytvaroval oceán, vlny a bouře, které tu bývají silné především v zimě.
I když tu bylo hodně lidí (což mi většinou kazí dojem), moc se mi tu líbilo. Člověk prostě musí žasnout nad tím, co je příroda schopna vytvořit a cítí z toho její sílu.
Když už se nám setmělo, rozhodli jsme toho využít a protože jsme nebyli unavení, odjeli jsme si delší část cesty. Přespali jsme ten den až v Taviře, což bylo nejvzdálenější místo které jsme chtěli navštívit. Pak už jsme se jen vraceli zase zpátky.
Tavira za tu zajížďku rozhodně stála. Téměř bez turistů, s krásnými uličkami a barevnými domky. Zajděte si až k hradu, kde je moc hezká zahrada a výhled na městečko.
Tentýž den jsme stihli ještě Faro. Je to zvláštní, ale odtud jsem neudělala žádnou fotku! Ve vlogu najdete pár záběrů, tak aspoň tím vám to vynahradím. Pak jsme se ještě vrátili zpátky k Sagres na dopolední surfování a přejeli kousek pod Lisabon, abychom tam přespali a měli to ráno do Lisabonu blízko. Probudili jsme se tedy v Costa da Caparica. Je tu dlouhá písečná pláž, takže spotů na surf hned několik. My zaparkovali náhodou přímo před místem kde se tvořily hezké vlny a já si ráno ještě na chvíli skočila do oceánu. Sem se dá zajet i jen z Lisabonu třeba na jeden den nebo ani to ne.
Večer jsme už měli vracet náš obytňák, a to přímo v centru Lisabonu. Rovnou jsme tedy dojeli na místo, zaparkovali, nechali si vevnitř věci a vyrazili na procházku po městě. Protože už jsem v Lisabonu byla dvakrát, vzala jsem si na starost prohlídku.
Barák na baráku, kopce, úzké křivé uličky a kachličky. To je Lisabon. Hrozně mě baví se tady procházet. Prostě si jen určit směr, ale vybírat si cestu tak trochu podle intuice a nálady. Vždycky tak narazíte na něco nového a kouzelného.
Co se mi možná nepodařilo zachytit na fotkách ani na videu, je fakt, že Portugalsko je i docela špinavé. Docela často vidíte přeplněné popelnice uprostřed ulice, špinavé chodníky, oprejskané baráky s tagy a rozbitými okny. Stane se i, že takový barák stojí hned vedle luxusně zrekonstruovaného čistého domu a spolu tvoří naprostý kontrast.
Protože je město tak kopcovité a členité, je docela jednoduché úplně náhodou narazit na krásné výhledy. Otevřou se před vámi bez varování. Pokud byste nějaký chtěli navštívit cíleně, hledejte na mapě slovíčko "Miradouro". Krásný výhled je i z hradu a uliček kolem něj.
Nemohli jsme vynechat návštěvu Time Out Marketu. Je to hala plná streetfood stánků a to jak s portugalským jídlem, tak i mezinárodním. Pokud tam budete, zamiřte hlavně k okýnkům v čele haly. Jsou tam restaurace s oceněními, špičkovými kuchaři a nebo jinak prémiové.
Pak už jsme se s naším domečkem rozloučili, vrátili ho a potkali se ještě s dalšími kamarády a společně vyrazili do Ericeiry. Je to další město proslulé plážemi na surfování. Můj pohled je velmi laický, ale za mě to rozhodně není místo pro začátečníky, ani mírně pokročilé. Vlny byly velké v tu dobu po celém pobřeží, ale v Ericeiře byly ještě ke všemu velmi silné proudy a všechny pláže měli i nástrahy ve formě kamenů.
Když už jsme si tolik nezasurfovali sami, aspoň jsme jeli pozorovat ostatní. Jeden den jsme dokonce dojeli do Nazaré. To je místo, kde se jezdí jedny z největších vln na světě. Byla tady odjeta rekordní 24 metrová vlna. Když jsme tu byli my, měly vlny okolo 8 metrů a už to bylo úplně šílené. Pokud chcete, mrkněte na nějaká videa, ať máte představu.
V den odletu jsme se nakonec vydali na dopoledne zpátky do Peniche (kde jsme byli první část výletu) a konečně si ještě trochu zasurfovali. Pak už jsme opustili naše ubytování a protože jsme měli ještě čas, po cestě na letiště jsme v rychlosti navštívili ještě Sintru. Trochu jsme litovali, že jsme se tam nevydali na delší dobu, protože to bylo opravdu krásné a odlišné od míst která jsme zatím navštívili.
A nakonec jsme stihli ještě západ slunce u majáku Cabo da Roca. To je nejzápadnější výběžek kontinentální Evropy a je tu opravdu krásný výhled.
O Portugalsku už vyšel i podcast, ve kterém vám vyprávím ještě víc "zákulisních" historek, pocitů a zážitků z Portugalska. Myslím, že vás bude bavit i vlog, který vás ještě víc přesune do atmosféry našeho výletu.
A pro ty, kteří by chtěli využít naše tipy, mám slíbenou mapu. Můžete si ji otevřít v prohlížeči a taky si ji uložit do mobilu v appce Google Maps. To vám zjednoduší orientaci na místě.
Dejte mi vědět v komentářích, jak se vám článek líbil. Jestli vás Portugalsko láká nebo jste tam třeba i sami už byli!
